Historie vlastivědné práce v České Lípě má bohatou tradici. Již před více než 130 lety byl ustaven v České Lípě vlastivědný spolek pod názvem Severočeský výletní klub – Nordböhmischer Excursions-Club.
Hned v následujícím roce po založení klubu, tedy roku 1878, začal vydávat vlastní časopis s názvem Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs (Zprávy NEC).
Časopis se širokým tématickým i geografickým záběrem vycházel po více než 60 let do roku 1939 a je dodnes zdrojem cenných informací z oboru historie a přírodovědy oblasti od Labe na západě po Ještěd na východě. Téměř polovinu tohoto období byl hlavním redaktorem časopisu profesor a historik Amand Paudler.
Časopis Mitteilungen byl plodem činnosti německých historiků a přírodovědců, takže vycházel pochopitelně německy, ač do něj přispívali i někteří čeští badatelé (např. August Sedláček). Česká menšina v České Lípě přes veškeré snahy dlouho nemohla pomýšlet na vydávání vlastního periodika. Teprve po vzniku Československé republiky došlo k posílení české menšiny, zejména o státní zaměstnance. Na základě aktivity učitelstva českolipského inspektorátu při organizování Menšinové výstavy českého severu v Mladé Boleslavi byl 21. března 1928 založen Český muzejní spolek pro kraj Českolipský. Část exponátů soustředěných na zmíněné výstavě se stala základem českého spolkového muzea.
Hned vzápětí po založení spolku započaly snahy o vydávání vlastního periodika. Zejména zásluhou inspektora českých škol Josefa Maštálka se podařilo vydat první číslo nového časopisu na začátku roku 1930. Časopis, který vycházel každé dva měsíce (tj. šest čísel ročně), dostal symbolický název Bezděz s podtitulem Přehled kulturních a přírodních poměrů severních Čech a Lužice. Vydávala jej tiskárna Hejda&Zbroj v Mladé Boleslavi, od roku 1933 firma Josef Glos v Semilech. Pod vedením šéfredaktora Josefa Maštálka s hlavními spolupracovníky univerzitními profesory J. V. Šimákem, J. Kaprasem, J. Pátou a Ferd. Strejčkem řídil vydávání časopisu redakční kruh 18 členů, s výjimkou továrníka Jílka z Kamenického Šenova odborných učitelů, profesorů a ředitelů škol v České Lípě, Dolní Poustevně a Novém Boru. Mimo inspektora Maštálka byla mezi nimi další známá jména menšinových pracovníků, jako prof. Drozdy, odb. učitele J. K. Hanuše, B. Kinského, E. Kleprlíka, prof. E. Sobíška a ředitele gymnázia J. Turečka. Proklamace programových cílů časopisu vyšla pod názvem „České veřejnosti“ v prvním čísle Bezdězu a dala mu za úkol dokumentaci novějších dějin, spisování pamětí, zaznamenávání starých českých jmen, hledání a zachycování památek, vyhledávání místních zvyků a obyčejů a tím povzbuzení českých lidí, kteří „vlivem dlouhého útisku se stali k českému národu dosti netečnými“.
V tiráži uvedení hlavní spolupracovníci se nestejnou měrou podíleli na tvorbě obsahu časopisu. Dodnes nejvíce ceněné jsou příspěvky univerzitního profesora J. V. Šimáka o zaniklých obcích, jeho edice novozámeckých urbářů z let 1579 a 1619 (bohužel nedokončená), jeho stati z Knihy o Housce i jeho články o jménu Jablonné, rozdílu bratří Berků o zboží Jablonské a podnět k polemice o pojmenování Máchova jezera. Profesor Josef Páta uveřejňoval články zejména o Lužických Srbech a ohrožení jejich kultury. Doc dr. Václav Černý využil poznatků z archivu panství Zákupy v několika článcích, zejména o Zákupech v 17. století a Kravařích ve 14.–16. století. Profesor Ferdinand Strejček uveřejnil v Bezdězu několik prací o zapomínaných literárních osobnostech.
Z dalších přispěvatelů je nutno jmenovat Františka Zumana, představitele Společnosti přátel starožitností, s jeho články o zaniklých vsích, papírnách, sklárnách a stavbách Albrechta z Valdštejna na Bezdězi a v okolí, dále práce Ferdinanda Šimáčka o augustiniánském klášteře v Bělé, PhDr. Adolfa Krejčíka o panství Bělském a Kuřívodském, stejně jako zásadní práce dr. Josefa Müldnera o Mimoni v době Jana Myllnera z Milhauzu a o konfiskaci statku Mimoňského. V Bezdězu publikoval i univerzitní profesor Josef Pekař text své přednášky O Valdštejnově osobnosti a jeho osudu a stať o pozemkových knihách Osečné. Českolipský gymnaziální profesor Emanuel Sobíšek přiblížil v Bezdězu české veřejnosti řadu osobností české literatury ve vztahu k Českolipsku a severním Čechám (K. Světlá, J. Arbes, K. H. Mácha, Berta Mühlsteinové aj.).
Přírodovědné články sice nebyly v Bezdězu tak časté, nicméně i v této oblasti je nutno na některé upozornit. Je to stať středoškolského profesora Viktora Jedličky o Státním hydrobiologickém ústavu, několik článků z oboru geologie, botaniky a zoologie dalšího středoškolského profesora Františka Dubského, články Bohumila Kinského a Františka Zumana o ochraně přírody a přírodních rezervacích a zásadní stať předního českého ornitologa MUDr. Alfréda Hořice o ptactvu v okolí Bezdězu.
V Bezdězu byla publikována též řada vzpomínkových statí, aktuálních informací o menšinovém životě a českém kulturním a muzejním dění (B. Kinský, J. Maštálko), o zeměpisu a národopisu Lužice a perzekuci Lužických Srbů (J. Páta), stejně jako údaje o sčítání lidu a poměru národností na severu Čech v roce 1935. Bohumil Kinský uveřejňoval pravidelně své statě o turistickém zpřístupnění různých teritorií a přehledy turistických zajímavostí s důrazem na burcování národního sebevědomí. Opomenuta nebyla ani literatura (pověsti) a poezie, časopis byl vyzdoben kromě fotografií (zejména B. Kinského) i řadou reprodukcí grafických děl (F. Pavelka, K. Vik, M. Švabinský).
Vydávání Bezdězu skončilo náhle dvojčíslem 3–4 ročníku 1938. Po válce se podařilo v letech 1947–1948 vydat poslední 10. ročník časopisu, ale to byla na dlouho labutí píseň českolipských vlastivědných publikačních aktivit. Podařilo se na ně navázat až po 40 letech Vlastivědnému spolku Českolipska vydáním 1. čísla nového vlastivědného sborníku v roce 1990. Z úcty k předchůdcům dostal opět symbolický název Bezděz a v příštím roce se očekává vydání jeho 20. čísla.