Š. Slaný: Věci jdou dělat i z lásky a zadarmo

Verze pro tisk |

Zápřah českolipského rodáka Štěpána Slaného je tak široký, že si zaslouží víc než jeden rozhovor. Jelikož je právě festivalové léto, hlavní téma bylo dané předem. Přesto nakonec rozhovor není jen o hudbě v rumunském Banátu, ale i o České Lípě, politice a samozřejmě i aktivitách českolipských florbalistů a florbalistek.

Za necelý měsíc vypukne už třetí ročník festivalu Banát. Dle reakcí návštěvníků a kapel po minulých ročnících se Banát opravdu drží hesla “nejlepší český festival v Rumunsku”. Jaký je návod?

My ani nevíme, jaký návod na to je, vlastně hudbě ani moc nerozumíme. A to je asi ten nejlepší návod, dělat festival podle svého. S klukama nemáme kvůli vytížení v Rumunsku možnost okopírovat jiné akce z Čech, z nichž většina jsou více postaveny na marketingu a sponzorském plnění, než na hudbě. Asi trochu štěstí pro nás i pro festival, že sponzory nemáme a ani je moc nechceme (viz například stage na Colours od Ostrava, která se jmenovala Agrofert...). A také jsme potkali lidi, jako Ondra Ježek (guru české alternativy), kteří nám pomáhají s programem. Výjimečná je i samotná doprava autobusy – každý fanoušek si může vybrat kapelu, se kterou pojede... Kapely jedou na festival na tři dny, musí čekat na své vystoupení třeba dva dny, hrají zdarma, spí ve stanu. A překvapivě na to slyší, každý rok se nám ozve téměř 200 kapel. Každopádně, když to celé trochu shrnu, podobnou akci v Česku nenajdete. Jsme nezávislí, snažíme se to celé uhrát na nulu, loni se to podařilo, letos snad také. Festival Banát je zkrátka něco jiného, než na co jsou všichni zvyklí.

Kapacita návštěvníků festivalu je sice omezená, ale pomoc místním rozhodně ne. I letos se zapojí do organizace festivalu?

Kapacita je úmyslně omezená, nechceme festival nafukovat do rozměru, který bude více škodit vesnici, než pomáhat. Náš strop je nyní cca 1000 osob. Celý projekt je koncipován tak, že místní jsou spolupořadateli festivalu, mnozí to mají jako brigádu, zaměstnáváme šedesát osob, ostatní ubytovávají ve svých staveních, prodávají místní výrobky, zkrátka každý má možnost se do festivalu zapojit a skoro každý je již zapojen. Pro konkrétní představu: ve vesnici žije skoro tři sta osob, zapojeny jsou dvě třetiny. Spousta lidí z ČR si myslí, že podobné akce škodí, ale je to úplně jinak. Místní jsou touto akcí nadšeni, těší se na ni celý rok, vesnice najednou žije, oni mohou komunikovat s návštěvníky a ještě si u toho zajímavě přivydělat. Výhoda festivalu je vzdálenost, akce se koná tisíc kilometrů od Prahy, tuhle cestu si každý promyslí, a tak ty kilometry fungují jako filtr slušných lidí. Do Banátu přijedou opravdu jen ti, kteří to myslí dobře.

A jak může pomoci člověk, který se na festival letos nechystá?

Banát strádá v mnoha věcech, průměrný plat při srovnatelných spotřebních cenách jako u nás je na hranici 5 000 korun. Co si doma nevypěstujete, to nemáte. Těžko pak zbývá na ty věci okolo, oblečení, věci pro volný čas (kola, sportovní vybavení, hračky, potřeby pro kreslení), vybavení do škol. Díky tomu, že festival je především o benefici a pomoci, všichni mají šanci se zapojit do materiální sbírky, která se poté rozděluje do celého Banátu a i dalších přilehlých vesnic. Není nic lehčího, než kontaktovat pořadatele a domluvit s nimi předání dárků. Málokdo by věřil, jak dokáže v dnešní době místní děti potěšit kolo.

Co se vám po loňském roce podařilo vychytat? A co jste přichystali nového? V rámci zlepšení mi samozřejmě nedá nevzpomenout na sobotní výpadek proudu, který byl nemilý, ale to, co se dělo následně, ta atmosféra pod hlavním pódiem, to jinde zkrátka nezažiješ. (viz video)

Tohle je těžké, snažíme se držet nadhled a střízlivost a nechat festival žít svým životem. Naší snahou je tak vyřešit problémové věci jako je elektřina, jejíž loňský výpadek paradoxně většina lidí nakonec hodnotila jako to nejlepší, co se mohlo stát. :) Takže snažíme se nebýt vidět, někteří mnohdy ani nevědí, kdo to celé organizuje, a když mají nějaký problém, většinou ho vyřeší dříve, než někoho z nás vypátrají. :)

Myslím, že akce klape, držíme se nějakých mantinelů a zatím to celé vychází docela dobře.
Co se novinek týče – zavádíme druhou stage v naší hospodě “U Medvěda”, bude odpolední a indiefolková. Zajímavá budou také Dacia Games aneb Banátská olympiáda. No a překvapení si necháme až přímo na festival, bude jistě nečekané nejen pro návštěvníky, ale i pro nás.

Festivalové dění se odehraje ve čtyřech dnech. Jak se ale do eibentálského života zapojujete přes rok? Loni jste investovali do banátského česneku, který se letos dostal i na plakát. :) Plánujete opět něco podobného?

Banát je náš druhý domov, Honza tam tráví půl roku a do Lípy si jezdí spíše odpočinout, Tibi tam žije celý rok a já tak různě pendluji, kvůli florbalu a další věcem. Obyvatelé Eibentálu nás považují za místní. Máme tam hodně kamarádů a známých, i proto se neustále rozvíjejí naše aktivity, letos chceme založit nadační fond, ze kterého budeme podporovat vzdělání místních dětí. Spolupracujeme s agenturou Člověk v tísni a řekl bych, že i trošku přebíráme jejich aktivity. Rozšiřujeme naše služby, díky kterým do našich plánů můžeme zahrnout ještě více místních. Nyní je to celé postaveno tak, že Banátu víc dáváme, než si z něj bereme. Akci česnek určitě zopakujeme, je to pro nás taková posezónní očista, vykoupit od místních tunu česneku a pak to v Lípě probírat, krabicovat a prodávat bez přirážky. Divili byste se, kolik u téhle činnosti vymyslíme věcí a jak nás bolí záda. :)

Z časových důvodů se mi ani letos nepoštěstí zůstat v Banátu po festivalu. Ale moc mě zajímá, jak vypadá pofestivalové pondělí. Úleva pořadatelů a spokojenost místních? :)

To je hrozně zvláštní, ještě v úterý před festivalem téměř vylidněná vesnice, poté se sem nažene tisíc lidí, zpívá se, tancuje se, vesnice krásně žije. Když všichni v neděli odjedou, je ve vesnici takové zvláštní smutno, většinou se sejdeme U Medvěda, dáme grilovačku, pozveme všechny brigádníky a v pondělí nás čeká úklid. Loni byli místní nadšení, mnohem více se zapojili do celého dění, vydělali více peněz, vesnice více žila. Už věděli, co je čeká a lépe se na to připravili. No a my jsme rádi, že to máme za sebou, organizace festivalu nás baví, je to koníček, ale občas se rádi vyspíme, což během téhle akce úplně dobře nejde. Máme jak organizační starosti, tak i ty společenské, musíš si dát pivo s každou kapelou (jede jich přes dvacet), seznamuješ se s fanoušky, spát jdeš v pět, vstáváš v sedm...

Každý rok po festivalu zveřejňujete dotazník o proběhlé akci. Prozradíš výsledky? :)

Zpětná vazba je důležitá, je to občas trochu sadomasochistický, ale máme to rádi. Musím ale říct, že festival má z 95 % velice kladnou odezvu, 4 % jsou něco ve smyslu bylo to dobrý, příští účast zvážím a to poslední procento je buď negativní, nebo ještě frčí na včelím propolisu, což je produkt neznámého účinku a v zajímavém igelitovém balení :). No a pár perliček by se tam našlo, občas děláme seznamku, kdy vyměňujeme kontakty, hodně lidí nám nabízí pomoc se vším možným.

Máte přehled, jak se lidi ne festivalu „točí“, tzn. kolik procent jezdí pravidelně?

Vzhledem k tomu, že jsme letos připravili pro tradiční účastníky možnost rezervace vstupenek, vypadá to, že min. polovina se nám vrací každý rok.

To musí být pro pořadatele skvělá informace. Čím to je? Atmosférou?

Když si uvědomíte, že jedete za 3 000 korun na festival do zahraničí se svojí oblíbenou kapelou společně autobusem, poznáte skvělou kulturu, krásnou přírodu, jíte domácí výrobky, pijete dobré a levné pivo a pak to celé srovnáte se zavedeným českým festivalem, zjistíte, že cena/výkon je úplně někde jinde.

Když od Banátu odbočím, co ty a Česká Lípa, resp. florbal a Česká Lípa? Aktivita florbalistů se rozhodně neomezuje jen na sport. Teď mám na mysli spolupráci s českolipskou nemocnicí (pozn. red. výtěžek z prodeje kalendáře českolipských florbalistek byl věnován na nákup termolůžka pro novorozenecké oddělení) či charitativní akci Českolipská kobliha Jiříkovi.

Jsme největší klub v Lípě, máme hodně členů, početnou skupinu fanoušků kolem sebe, a charita tak byla logickým vyústěním tohoto stavu. Máme v klubu dost maminek, které mají dobré nápady. A když se to spojí s dobrým marketingem, funguje to velmi dobře. Snažíme se florbal dělat trochu jinak než ostatní kluby, ale místo toho, abychom byli motivací pro ostatní, tak občas cítíme, že zde funguje docela rivalita mezi různými sporty. A to je velká škoda. Každopádně cítím, že jsme zatím v polovině našich možností, věci budujeme postupně a ty největší úspěchy na nás zatím čekají.

K florbalu a česko-rumunským aktivitám sis letos přibral další činnost – rozhodl ses při podzimních volbách kandidovat za SLK (Starostové pro Liberecký kraj) do českolipského zastupitelstva. Co tě k tomu vedlo a co od případného úspěchu očekáváš?

No, to je dobrá otázka, co mě k tomu vedlo... Vždycky jsem byl místní patriot, na našem městě mi záleží. Roky mi přibývají, postupně získávám nad některými věci nadhled a cítím, že nyní je vhodná doba pro vstup do komunální politiky. Chci být takovým pokusným králíkem pro mladší generaci a ukázat, že komunální politiky se bát nemusí. Věřím, že nové zastupitelstvo nebude hrát zákopovou válku jen kvůli tomu, že mají na sobě jiný dres. Mojí doménou je určitě sport a částečně i kultura, kterou mám rád a v Lípě se v ní poměrně dobře orientuji. Osobní ani stranické ambice odhadnout nedokážu, snad se na radnici ale najde rozumná společná řeč, dost věcí je nyní ve městě nastaveno dobře, jen jsou občas špatně prodávány. Samozřejmě se netěším na dobu, kdy mě lidé budou obviňovat z různých lobby a výhod. Po organizaci Euro Floorball tour jsem si na to ale asi definitivně zvykl. Místo toho, aby lidé byli rádi, že se u nás něco děje, a třeba to i ocenili, tak se druhý den po skočení objevovaly informace, že Slaný si nahrabal milion... Bohužel málo lidí v Lípě si uvědomuje, že věci jdou dělat i z lásky a zadarmo. Takže s tím počítám a s tím jdu také do toho. No, jak tak na to koukám, rozhodně se nudit nebudu, na konci října do toho ještě očekáváme první přírůstek do rodiny, takže se musím připravit i na novou funkci – rozmazlovače naší Amálky.

Díky za rozhovor, Štěpáne. A na viděnou v Eibentálu!

Více informací o festivalu naleznete zde nebo si můžete stáhnout nejen festivalovou brožuru.

Nahoru