Dnes je 21. 09. 2024
svátek má Matouš

18/2014

Českolipané nejsou z cukru. Objev Velkého Štolpichu. Přesycení trýznivou literaturou aneb co mě zaujalo na Noci literatury. Do Lípy přijede můj sex idol. Bony a klid 2 jako předvolební agitka.

Co se týká počasí, tak včera byla asi nejhorší sobota tohoto roku. Provazy deště se táhly k zemi a u nás doma dvě akce. Manželka spolupořádala desátý ročník turistického pochodu šKRPÁL, já zamířil se svými primány do Jizerských hor na krajské kolo přírodovědné soutěže Zlatý list. Celý den jsem byl mimo signál, takže dojmy jsme si mohli vyměnit až večer u piva.

Bál jsem se, že přijde otrávená. Po všech těch přípravách přece v takovém počasí nemohlo přijít více než třicet lidí. Ale ouha, Českolipané, hlavně obyvatelé Špičáku, překvapili. Na startu se objevilo dvě stě turistů, z toho šedesát si vybralo delší trasu. Dvanáct bylo i cyklistů.   

Pár fotek:

V Jizerských horách přece jen pršelo trochu více. Jak je u Zlatého listu všech úrovní zvykem, byla trasa opět zasazena do nádherného prostředí. Přiznám se, že údolí, které se táhne pět kilometrů od Hejnic k Tetřeví boudě, jsem neznal. Hodinu se stoupá podél Velkého Štolpichu, vodopád střídá vodopád, mohutné buky, pak zase smrky. Jen se v tom dešti prakticky nedal vytáhnout foťák. Budu tam muset znovu!  

Jednu akci jsem stihl i během týdne: Noc literatury. Nebyla to akce masová, nicméně, jak někdo poznamenal: účast se proti loňsku zvedla o osm set procent. Na čtyřech místech předčítali čtyři čtenáři čtyři nové knihy evropských autorů. Přiznám se, že nejvíce jsem se těšil na Týnu Brožovou, ale ta jediná čtení pojala opravdu jen jako čtení, ostatní k přednesu něco přidali. Navíc mě nechytl ani úryvek z detektivky Dolores Redondo s názvem Neviditelný strážce. Pro ucelenost: předčítala v atriu radnice.

Svou pouť městem jsem začal v Centru textilního tisku. Jiří Gottlieber byl dramaticky nasvícen, navlékl si maskáčovou bundu a bez velkých okolků se pustil do interpretace druhého románu Paola Giordana, který se jmenuje Tělo. Byl to jediný autor, kterého jsem znal. Jeho prvotinu Osamělost prvočísel bych určitě zařadil do některého ze svých žebříčků. Tělo je z úplně jiného soudku, z války v Afghánistánu, ale autor jde znovu do hloubky. Seká věty a čtenáře ovíjí svými myšlenkami. Stačil úryvek, navíc velmi autenticky podán, abych si byl jistý, že tohle bude kniha, kterou si chci přečíst. Konec konců, už ji mám na CBDB několik týdnů mezi těmi v seznamu k přečtení.

Nejvíce jsem se bál Františka Zborníka a jeho přednesu románu rakouského prozaika Arno Geigera nesoucího název Starý král ve vyhnanství. Zrovna jsme s manželkou byli v knihovně sami, takže intimita takřka dokonalá, navíc František Zborník moc dobře věděl, proč si ze dvou nabízených knih vybral právě tuto. Stáří, nemoc, to je hlavní námět díla. Ale velmi vtipně, s nadhledem pojatého. Žádné trýznění nebo sebelítost. Pro mě určitě nakonec největší zážitek ze všech. Do seznamu k přečtení jsem si knihu dal, ale nevím, jestli budu mít sílu. Ostatní čtenáři ji prozatím na CBDB hodnotí sty procenty.

Akci jsem zakončil v radniční šatlavě, kde se četl román Leny Constante Tichý útěk. Umístění nejlepší, nejlepší byl zřejmě i projev čtenářky, kterou byla Ivana Bufková. Já už však romány o věznění, obzvlášť tom komunistickém prostě nemůžu. V únoru loňského roku jsem četl Krvavé jahody, před tím obrknihu Jaká je cena člověka a jsem zkrátka vysílen. Všechno to utrpení mě vysiluje, občas ani nevěřím, jestli něco takového je možné přežít a jestli je vůbec kniha autentická.

Sečteno, podtrženo. Obával jsem se, že čtení není možné sdílet, že je to jen akce pro akci, aby se mělo těch pár inťošů ve městě jak ukojit, ale ve výsledku jsem hodně nadšen. Bylo to sdílené, při tom intimní. Umím si představit udělat to ještě na více místech, více zapřemýšlet na zasazení děl … ale chápu, že pro třicet – čtyřicet lidí to není úplně ono. Snad příští rok počet čtenářů opět stoupne o stovky procent.

 

No vida, už mám stránku. Nemusím se hrabat v politice. Myslím, že těm, co po ní dychtí, by mohl stačit včerejší žebříček (zde).

Co se chystá na příští týden? Jůů, v pondělí bude v Crystalu můj sex idol předchozího desetiletí - Halina Pawlowská. Ve středu bude v knihovně Eva Markgrafová vyprávět o tom, jak se dělají noviny. Ve čtvrtek vstupuje do kin dvojka legendárního filmu Bony a klid. Několik kandidátů Veverek v předvolebním klipu? No, neříkám, že to taky nechci vidět. Ve čtvrtek se v Jiráskově divadle objeví Mefisto. Avizováno je obsazení sezóny, ale někoho může nalákat především rodačka Petra Horváthová.