Po měsíci doma. Co mě při vyslovení Lípy napadne první? Tam kam na dovču? Ukrajina nebo Izrael? Fotky z fotopasti. V Jizerkách jak v Rumunsku. Kolikrát se dá vidět Mamma mia?
Prakticky měsíc jsem nebyl doma. Jako bych byl najednou v Lípě cizincem. Rozhlížím se, co se děje. Kdybych měl rychle napsat, co mi Lípu evokuje, tak je to pořvávání nějaké cikánky. Od brzkého rána až do večera sedí na lavičce a lámanou češtinou s nezbytným akcentem mezi šluky furt na někoho křičí.
V podvečer se k tomu přidává svistot rorýsů poletujících mezi rozpálenými paneláky.
Zašel jsem večer na pivo do tipáče, abych zjistil, že se nic nezměnilo kromě ceny plzeňského piva.
Přemýšlím, jestli jsem za ten měsíc o Lípě nasál z médií nějaké zprávy. Rozhodně nejvíce mě pobavil škrtič, který utekl jednomu chovateli u nás v domě, aby se o několik týdnů později objevil v obýváku mladé ženy o pět pater výše. Navíc dcera vyděšené ženy se mnou byla na dětském táboře. Mám hady rád a všude je vyhledávám, ale v tomto případě bych asi pustil do trenek.
Mnohem více jsem sledoval dění ve světě. Samozřejmě mi neutekla vražda stovek lidí v letadle na východě Ukrajiny, s hrůzou sleduji i vývoj v Gaze. Už kvůli tomu, že stále ještě nevím, kam pojedu na dovolenou – a jak Ukrajina, tak Izrael patřily mezi případné cíle.
Červenec jsem trávil prací. Nejprve Expedice, potom jsem stejně jako loni nedokázal odmítnout nabídku jet na dětský tábor. Tentokrát jako zástupce hlavního vedoucího a zdravotník. Zmíním se o dvou věcech.
Na celostátním kole Zlatého listu mě zaujala práce s fotopastí, a tak jsem tak dlouho ryl do hlavního vedoucího a hospodáře, až jsme jednu na tábor koupili a užili si s ní potom spoustu dobrodružství. Je zajímavé zjistit, co se v noci pod rouškou tmy prochází táborem. Kromě sousedovic kočky, myší či zajíce, jsme hned po první instalaci vyfotili lišku, další den kunu.
Pro celodenní výlet jsme vybrali údolí podél potoka Štolpich a návrat přes Ořešník. Úžasný! Šestnáctikilometrová túra, na kterou se dá v pohodě vyrazit na jeden den i z České Lípy. Výstup z Ferdinandova, při němž vodopád střídá vodopád, nahoře trochu civilizace v podobě davů cyklistů a pak opět ponoření do starých, liduprázdných bučin, na závěr výhledy jak někde v Rumunsku. Opravdu doporučuji. A to jsem si myslel, jak mám Jizerky prochozený.
Než zase vypadnu, pokusím se i-noviny zásobovat aspoň jedním článkem denně. Na konci školního roku jsem pro velké pracovní vytížení nestíhal dokončit téma Zaostřena na téma našich partnerských měst, a tak se znovu ponořím do svých deníků a přiblížím vám norské Molde, možná i něco víc. Také bych chtěl stihnout nějakou kulturu. Co mě v nastávajícím týdnu zaujalo?
V kinech Díra u Hanušovic - četl jsem na ni dvě kritiky, jednu kladnou, jednu zápornou. Nikdy jsem také nebyl v Lesním divadle ve Sloupu, ale na úterní pohádku o víle Modrovlásce mě nikdo nedostane. Škoda, že muzikál Mamma Mia jsem už viděl aspoň čtyřikrát, hned bych měl důvod jít do Letního kina na Hradě. Uvidím, jaká bude nálada. Možná je to stejný jako s Pomádou, Mamma Mia se dá vidět klidně dvacetkrát. Pokud tady budu ještě v pátek, ještě se nabízí na hradě "biblický" film Noe. V sobotu se v Doksech uskuteční první ročník Pidifestu, na němž vystoupí třeba Kašpárek v rohlíku.