Kam vystoupat na Nový rok? Silvestr v lese, divadle nebo u televize? Jaký byl vánoční improtyjátr? Hrabalovská nostalgie. Tip na balkánský výlet u Dubé.
Ach jo, to je naschvál. Pod stromečkem jsem našel sněžnice. Těšil jsem se, jak vystoupím na Jedlovce z vlaku, nasadím si je a budu se pohybovat volně terénem. Ale ani bez sněžnic jsem nevydržel sedět celý týden doma. Třeba včera jsem pro sebe objevil nádherné okolí Osinalic, což je vesnička kousek od Dubé. Jedním údolím vede žlutá značka, ale několika dalšími nikoliv. Ani na většinu vrcholů žádná značená trasa nemíří, včetně našeho hlavního cíle – Supí hory. Také jsme s ženou objevili třicetimetrový přírodní tunel skalním blokem, kterému skauti říkají Medvědí metro. A nakonec jsme vylezli až na vyhlídku nad Nedvězím.
Pokud toužíte po několika hodinách samoty, netradičních výhledech, troše vzrušení ze setkání s divočákem, pak doporučuji. Trochu vám může pomoci záznam mé trasy, je trochu zmatečný, chvílemi jsme ideální cesty hledali – zde.
A ještě několik fotografií.
Výstup na hřeben naproti Supí hoře
Vrchol Supí hory
V Medvědím metru
Ani tudy turistické značení nevede
Žlutá je o údolí vedle
Malý výlet jsem si dopřál i během pobytu u rodičů v Polabí. Z obce Káraný, která se proslavila vodárnou, jsme na přívoze přepluli Labe do Čelákovic a pak šli zase po druhém břehu do lázní Toušeň. Počasí v podstatě jarní. Čekal jsem, kdy narazím na kvetoucí podběly či žabí vajíčka.
U Labe mi vždy dojde, jak hodně jsem už Českolipanem. „Veletok“ je totiž jediným krajinným prvkem, který mi tady chybí. Stromořadí, mezi kterými si líně teče naše největší řeka. A chatové osady s tím Hrabalovským přídechem. No jo, a taky jsem periodicky trapnej, když během vycházek vyprávím stylem: „V téhle chatě jsme pařili a támhle v tom křoví jsem zvracel. Tady jsme hrávali volejbal. Támhle pod tím mostem jsme se otáčeli při běžeckém závodě. Na támhleté lavičce jsem málem (hodně málem) přišel o panictví.“ Cyklostezky se každopádně i u Labe stavějí stejným stylem jako u Ploučnice. Kus je osázený diamanty za evropské peníze, kus vede po pěšině, která byla sjízdná i za mého dětství, kus je přetnutý struhou vedoucí z čističky odpadních vod apod.
Od přívozu za zdymadly v Čelákovicích
Vodárna Káraný z lávky v Toušeni
Kulturu mi tento týden obstaral mnou protěžovaný Progres. Nejprve jsem si v pondělí skočil zazpívat vánoční koledu. Bylo pro mě zážitkem pozorovat ten brainstorming kolem. Mimo psaní jsem hodně introvertní, takže jsem byl euforický i z toho, jak se to ve mně zlomilo a já se pokoušel o zpěv. Jen doufám, že ho kromě vedle stojící Sáby nikdo moc neslyšel. Jako většina lidí, nemám svůj hlas rád.
V pátek jsem vyrazil na Vánoční improtyjátr. Bylo plno do poslední židle a několik nás i stálo. A co mi dělalo největší radost – nebyl jsem zdaleka nejstarší.
Hlavní hvězdou večera byla bezesporu Tereza Bufková, známá veřejnosti ze soutěže StarDance. Nevím, jestli záměrně dostávala nejvíce prostoru, ale už oblečením se výrazně odlišovala od ostatních. Dominovala také ve většině scének. Občas se jí něco nepovedlo, třeba přání na závěr, ale to se stane vždy a každému. Naopak její letuška v noporychu je nezapomenutelná. Vyzdvihl bych také Jarka Hylebranta – minule byl nervózní, tentokrát na scénu vlítl jako uragán a strhl tím i ostatní. Trochu převzal úlohu Štěpána Kňákala, který představení často táhne vpřed a přidává pointy. Štěpán se tentokrát nechal zastínit, možná schválně. U Jarka mi ke konci vadily dvojsmysly. Přestože jsem takový sexistický čuňas, když se hraje moc dlouho na tuto strunku, vadí mi to. Čtvrtou do party byla Petra Horvátová, asi největší herecká hvězda českolipské současnosti. Je to sázka na jistotu, bez trémy, ale jakoby pomáhala Terce vyniknout. Vyzdvihl bych, že měla ze všech nejrychlejší myšlení, tu schopnost, když je potřeba rychle vymyslet pointu, hlášku.
Improtyjátr je pro mě hlavním tipem i pro nadcházející týden. Nesnáším totiž Silvestra a už několik let se mu snažím uniknout do lesů. Tentokrát uniknu dopoledne, ale večer se vypravím do Jiráskova divadla, kde doufám naleznu hodně spřízněných duší. Svou schopnost improvizace si vyzkouší členové DK Jirásek. Když jsem si kupoval lístek, bylo už z půlky vyprodáno.
První den roku 2014 asi také uteču před výbuchy zbylé pyrotechniky, pořádá se několik výstupů na různé hory. Kromě Ještědu a Klíče také na Černou Studnici, Frýdlantskou rozhlednu, Štěpánku. Nově se přidal i Novoroční výstup na Smrk a na rozhlednu Nisanka. To jenom z okolí. Komu nestačí chodit, může i běhat - TJ Doksy pořádá 38. ročník Novoročního běhu a pochodu kolem Máchova jezera. Od šesti mají v Doksech i ohňostroj.