„Chlapi, měli bychom si vážně promluvit,“ vzal si slovo Kamil.
Kamil se ve skutečnosti jmenoval Zuzana, ale kvůli jeho nebo teda vlastně jejím sto dvaceti kilům, strništi na tvářích i oprsklému chování ji v partě všichni oslovovali Kamil.
Zuzana na Kamila slyšela, zároveň byla jedinou ženou, která s nimi mohla na pánské jízdy a především na víkendové čundry. Tuto skutečnost respektovaly i manželky všech mužů z party.
„Jsem těhotná,“ oznámila jim a hospoda ztichla.
„Těhotná?“ odvážil se někdo po chvíli ticha zeptat.
„Ano, těhotná. Ve čtvrtém měsíci.“
Všichni se nahnuli, aby viděli na její břicho, ale nikdo nic zvláštního nepozoroval. Prostě pivní mozol jako vždycky.
„Víš s kým?“
„Tuším, ale byli jsme tenkrát na Pustým zámku zmrskaní všichni,“ připomněla noc v jejich oblíbeném srubu nedaleko Dubé.
Muži se pozorovali navzájem.
„A necháš si to?“
„No jasně, že jo. Nejsem přece vrah.“
„A co otec? Prozradíš nám toho šťastlivce?“
„Ne. Proto jsem vás dnes vytáhla. Nechci, aby kdokoliv věděl, jak, kde a s kým se to stalo. A doufám, že za takový dva roky s váma zase můžu někam jet.“
„No jasně. Jasně,“ přikyvovali všichni. Jen si nebyli jistí, že je příště manželky někam pustí.