B. Nolová: Na premiéru se těším, protože dělám něco, co mě baví

Verze pro tisk |
Bára Nolová během zkoušky (více foto: Divadelní Klub Mladých na facebooku)

Nedávno jsem použil k chystané premiéře nové inscenace Divadelního klubu mladých s nadsázkou větu: "Nejočekávanější divadelní premiéra roku na Českolipsku." A nebyl jsem vlastně daleko od pravdy.

Po výborné komedii Škola základ života a pohádce Čert a Káča připravil středoškolský soubor pro letošní rok pod vedením režisérky Ivany Bufkové nečekaně drama o 15leté Johance z Arku z pera Francouze Jeana Anouilha s názvem Skřivánek. Režie přistoupila k inscenaci formou divadla na divadle, při němž si parta mladých lidí sehrává inkviziční proces s Johankou, která je souzena za kacířství a při tom vzpomíná na své dětství. O roli Johanky a nové hře vůbec jsem si povídal s nastupujícím živelným talentem DKM, šestnáctiletou Bárou Nolovou, pro níž je tato role vůbec prvním kontaktem s divadlem.

Jak se člověk dostane k hraní v Divadelním klubu mladých?

V lednu loňského roku jsem se seznámila během mé pomoci na Tříkrálové sbírce s bývalým členem DKM a zmínila se mu, že bych si moc ráda vyzkoušela hraní v divadle. To jsem končila základní školu. Po měsíci se mi již ozvala paní Bufková, sešly jsme se a já jí vyprávěla o svých plánech se studiem na gymnáziu, o devítiletém trénování karate a zkušenostech s baletem. Začala jsem docházet na zkoušky Čerta a Káči, ale do samotné hry jsem se zatím nezapojovala. V říjnu jsem v rámci Českolipského divadelního podzimu vystoupila s krátkým tanečním číslem, tzv. forbínou před zahajovacím představením Měsíční běs. Poté přišlo rozdělování rolí do nové hry. Říkala jsem si, hlavně nic většího než nějaké křoví, protože divadlo pro mě bylo stále velká neznámá. Ale paní režisérka to zřejmě viděla jinak. :)

Jaké jsi měla při prvních zkouškách pocity ze hry, z tvé postavy?

Mohla bych odpovědět jedním slovem – nervozita. (smích) Je to hrozné, premiéra je za dveřmi a stále si připadám nepřipravená. Mám obavy, jestli jsem si nevzala příliš velké sousto. Přeci jenom první zkušenost a hned hlavní role? Na druhou stranu je to výzva, kterou chci zvládnout. Ze začátku jsem se snažila roli Johanky pochopit, stejně tak i její život. Bylo pro mě těžké vžít se do ní, protože Johanka není jen černobílá postava. Má úplně první reakce na hru byla asi: ,,Sakra, to je hrozně moc textu." :) Myslím si, že je to velmi promyšlená, v některých okamžicích velmi humorná hra.

Jak na tebe působí Johanka nyní?

Hrozně ji obdivuju. Hrozně moc, z mnoha důvodů. Jak je energická, jde si za svým cílem a stojí si za svým názorem. I když se k ní obrací celý svět zády, vždycky se dokáže vzchopit a jít dál. Klidně i proti zdím. Myslím si, že upálením Johanky si Francouzi zmařili šanci na jakékoliv osvobození od Anglie. Oni upálili někoho, kdo měl moc a byl schopen zamíchat kartami tak, že by dokázal změnit úplně všechno. Je paradoxní, že ji vydali Angličanům.

Co chceš, aby si o Johance diváci po zhlédnutí hry řekli?

Bude těžké se vymanit z představ diváků, protože většina z nich se s Johankou už někdy někde setkala. A obrázek o ní si již udělali. Už se mě třeba ptali, zdali budu ostříhaná jako ve filmových zpracováních. Mám štěstí, že ty filmy neznám. Chci ji prezentovat jako osobu, jejíž život sice dopadl smutně, ale to, co dokázala, bylo velkolepé.

Premiéra je již za chvíli. Jak se těšíš? :)

Mám rozporuplné pocity. Opravdu hodně se těším, protože dělám něco, co mě moc baví. Mám ale také obavy, aby se naše zpracování líbilo divákům a abych já osobně něco nezkazila. Divákům bych chtěla vzkázat, ať se přijdou podívat. Protože ta hra je velice krásná a my jim garantujeme, že jim chceme dát skvělý zážitek. Jak se to podaří, to teprve uvidíme. :)

Díky za rozhovor a zlom vaz!

Skřivánek, 21. 3., 19:30, Jiráskovo divadlo, 70 Kč

Nahoru