Padesát devět studentů a pět učitelů se na cestu vydalo hned v den vysvědčení 27. června. Po nočním přejezdu je čekala malá túra v Súlovských vrších rozkládajících se jen několik kilometrů za českými hranicemi u města Bytča. Skalní města tvořená třetihorními slepenci jsou pro Slovensko raritou, což sice studenti pár hodin po skončení školního roku těžko ocení, ale proti dvouhodinové rozcvičce nikdo slyšitelně neprotestoval.
V sobotu následovaly ještě zastávky na hradě Strečno, který se zdvihá nad údolí Váhu nedaleko od Žiliny, a v Těrchové, kde došlo na fotografování obrovské plechové sochy Jánošíka.
První čtyři noci expedičníci strávili na chatě Vrátna umístěné až na konci Vrátné doliny v Malé Fatře, v místech, odkud se dále pokračuje jen pěšky či lanovkou. Nejlevnější ubytování zde lze pořídit za 170 slovenských korun, což je cena relativně příznivá. Trošku zklamáním byly bitky o množství či cenu jídla – půlka kyselé okurky opřená o řízek stojí například 13,50 Sk. Každopádně nejlépe se turista utěší opakováním tvrzení, že se platí především za lokalizaci ubytovny – vždyť hned následující den se výprava vyvezla přímo od chaty lanovkou pod Velký Kriváň a postupně dobyla nejen tuto 1709 metrů vysokou horu, ale také Chleb a Poludňový grúň, přičemž nejnáročnější byl sestup k chatě Na Grúni.
V pondělí 30. června se muselo maličko improvizovat, protože se místní nenechavec pokusil ukrást jeden z autobusů. Sice se mu to nepodařilo a musel se spokojit jen s videem, ale bohužel poškodil zapalování. Túru vedoucí přes Tiesňavy, sedlo Prieslop a Kraviarsku to však příliš neovlivnilo. Úchvatným zážitkem byla večerní jízda na raftech po řece Oravě od obce Párnice po Velkou Kopu, dominantu Velké Fatry. Radostná byla i skutečnost, že se učitelům podařilo usmlouvat cenu z 340 korun slovenských na 170 českých.
Královská „etapa“ letošní Expedice proběhla prvního července. Toto datum nebylo vybráno nijak náhodně – do tohoto dne jsou totiž některé části Národního parku uzavřeny, aby se v nich mohli nerušeně rozmnožovat medvědi a jiná více či méně plachá zvěř. K setkání s medvědem sice nedošlo, přesto si někteří hrábli pěkně hluboko do svých energetických rezerv, když nejprve vystoupali Dolními i Horními Janošíkovými dierami a následně pokořili Malý i Velký Rozsutec (1343 a 1610 m. n. m.).
Ve středu druhého července došlo k přesunu na sever, do Západních Tater – Roháčů. Hotel Tatrawest za Zubercem byl pro nás příjemným šokem. Chatky sice kapánek neudržované (180 Sk za noc, na chatkách pro patnáct osob dvě sociálky), ale jídlo podle pamětníků nejlepší ze všech pěti Expedic. Určitě přišlo vhod po túře k Roháčským plesům a Roháčskému vodopádu - a po sněhové bitce, která se strhla na objeveném sněhovém poli.
Zatímco do středy byly problémy se sháněním krémů s co nejvyšším faktorem, od čtvrtka stoupla hodnota pláštěnek. Ještě ráno při opouštění autobusu na okraji polského městečka Zakopané svítilo slunce. V nádherné dolině Bialei Laky začaly padat první kapky, v sedle pod Giewontem už lilo. Vrcholu posvátné polské hory Giewontu (1894 m. n. m.) tak dosáhlo jen dvacet pět studentů. Zatímco se snažili v mlze a dešti vyfotografovat s osm metrů vysokým křížem, druhá skupina už klesala zpět do údolí. Ke spojení celé výpravy došlo u chaty na Hali Kondratovej, odkud se pokračovalo do sportovního centra v Zakopaném. Pod skokanskými můstky byl vydán rozkaz k utracení posledních zlotých či spíše grošů. Přes lákadla v podobě porcelánového, skleněného, plyšového či papírového Adama Malyzse padla většina finančních prostředků na ovčí sýry, pečené klobásky a vafle s jahodami.
Deštivé počasí velmi pozměnilo program druhé části Expedice. Poslední den v Roháčích se místo zdolávání Babí hory prolézala ledová jeskyně v Demanovské dolině a obhlížel se medvěd v muzeu Tatranského národního parku v Liptovském Mikuláši. Malou náplastí byla pro některé zájemce návštěva Muzea oravské dědiny, které se nachází asi tři kilometry od Tatrawestu.
V sobotu 5. července se výprava naposledy stěhovala – a moc se jí nechtělo, nafasované propagační letáky ze zdejšího hotelu zmizely dříve, než doputovaly na konec prvního autobusu, a každý zadoufal, že se sem ještě vrátí. Ti, kdo toužili po odpočinku, jeli do obce Bešeňová, jež prosperuje díky pramenům minerálních vod a termálnímu koupališti necitlivě zasazenému do okolí. Ostatní se nechali vysadit z autobusu u obce Huty a za stálého svlékání a oblékání pláštěnek prošli Kvačianskou dolinou, ve které jsou zrekonstruované dva staré vodní mlýny.
Po opětovném spojení všech účastníků následovala malá geologická exkurze za bešeňovskými travertiny hodně vzdáleně připomínajícími bílé kaskády v tureckém Pamukkale.
Poslední ubytování bylo zajištěno v Ružomberku, ve vysokoškolských kolejích. Sociálky na pokojích, televize na patrech, spousta prostoru na sušení věcí, Kaufland v sousedství – některým se splnil sen. Jiní těžce nesli sousedství papírny, silnice, sídliště a vojenské nemocnice. Večerní dešťová procházka do centra města, kde je vše pojmenováno po Andeji Hlinkovi, mnoho expedičníků nenadchla.
Na den před odjezdem byl plánován výstup na Velký Choč, ale počasí si od rána pohrávalo s trpělivostí organizátorů. Místo šestihodinové túry se vyrazilo na jih. Velkou Fatru Expedice překonala autobusem v oblasti Harmance a zastavila v místě, které je v mapách inzerováno jako střed Evropy. Středy byly nakonec objeveny dva, ale podle místních je jich v okolí dokonce šest.
Nejdelší zastávkou byla hornická obec Kremnica, která se pyšní městským hradem a kostelem sv. Kateřiny. Těžko se však může pyšnit úrovní služeb, jež ustrnuly někde v polovině sedmdesátých let. Nasytit se podařilo skutečně jen těm šikovným a zároveň skromným.
Poslední den byl jen cestou napříč republikou. Pokud má tento článek sloužit jako informativní, pak nelze nezmínit výbornou restauraci v obci Daskabát u Olomouce, kde výprava uskutečnila pauzu na oběd. V autobuse se také sestavovalo tradiční desatero největších zážitků – snad i ono může posloužit při plánování vaší příští či ještě letošní dovolené.
1. Roháčská dolina
2. Rafty po Oravě
3. Výstup na Velký Kriváň
4. Výstup na Velký Rozsutec
5. Polská část Tater, Giewont
6. Jánošíkové diery
7. Demanovská ledová jeskyně
8. Výstup na Malý Rozsutec
9. Středy Evropy
10. Túra přes Tiesňavy na Kraviarsku