Klenoty českolipského rocku: TORAX a thrashový vzdor, část I.

Verze pro tisk |

Počátek 90. let je v českolipském metalovém prostoru spojen s mnoha zajímavými kapelami, které zde zanechaly několik stěžejních počinů v rámci nejtvrdších žánrů. Mezi ně bezesporu patřil kvartet TORAX, který se dal dohromady v roce 1987. Vzhledem k tomu, že kapela by letos oslavila slušných 25 let existence od svého vzniku, stojí za to se za jejich krátkou, ale údernou tvorbou rozhodně ohlédnout. Prvotní hraní mladé kapely, která chtěla být vidět na tehdejší scéně, vycházelo od začátku z coververzí tehdy populárních metalových kapel jako např. Metallica nebo Judas Priest. Zábavová tvorba však pro skupinu zhruba v období revoluce skončila a z původní sestavy zůstal pouze bubeník Víťa Váňa, který chtěl držet vlastní kovový prapor a obklopil se proto stejně smýšlejícími dušemi. Nažhavená banda v sestavě Mirek Titěra – kytara, Robert Vondra – baskytara a René Vondra – kytara a zpěv, se s Vítou vrhla na vlastní materiál. Ten se orientoval na thrashovou vlnu tehdejších německých úderníků jako byli Kreator, vzory mladých kapel byli samozřejmě i americké ikony Slayer. „Už nás nebavilo hrát kopíračky. Na začátku je to možná fajn, ale pak to byla nuda. Chtěli jsme tvořit vlastní věci, být pořádně tvrdí a rychlí. A být i českolipskou odpovědí na Debustrol“, vzpomíná na thrashové počátky s úsměvem Víťa.

Zuřivé zvíře se probouzí

Kakofonické skřípající zuvkové stopy, zbustrované kytary, které zběsile riffují ve stylu raných Destruction a Kreator. Zpěv připomíná naši ranou legendu Debustrol, která na začátku 90. let udeřila do tuzemské scény s albem Neuropatolog. Když jsem toraxovské album slyšel poprvé, užasl jsem. Pomineme-li zvukovou produkci, máme čest s našlapaným a pestrým materiálem. Rychlost kytarových erupcí tryská z každého songu, tvrdé pasáže ve středním rytmu prokládají sekavé rytmy, tempo se často mění, nechává vyniknout perlivou basu i občasně kvílivá sóla. Žádné opakování, ale rytmická souhra a změny nálad dávají zapomenout na tvrzení, že tyhle kapely hrály všechny stejně. Víťa nostalgicky vzpomíná: "První album vzniklo v DMD Litvínov, kde jsme na přelomu 92/3 natočili kazetu Čí je to zvíře. I když už bylo po revoluci, byla to stejně taková ještě trochu pionýrská doba, ale nikdo se s ničím nemazlil. Sešli jsme se v malém studiu. Zatáhly se závěsy, byl tam nějaký borec s mixem, ale žádné zkoušení. Prostě jsme nahráli naživo najednou všech 8 písní, které posléze vyšly na MC kazetě. A Mirek k tomu dodává: Na českolipské scéně pořádný thrash nikdo nedělal. Byli tady deathmetaloví Fleshless z Děčína anebo mimoňští Araghor, ale my razili spíše ten zuřivý thrash.“

Přemýšlivě ale energicky

První polovina legendárního debutu je thrash jako víno, progresivní rozložení melodií a tónů nenechává posluchače v klidu. A když ustane hudba, zazní na efekt opakující se hlas titulního songu Je v balíku, který jako pátý v pořadí uvádí melodickou kytaru na začátku. 

Oproti Debustrolu zněli tehdy Torax více přemýšlivě, nicméně nepostrádali nic z tvrdosti a drsného výrazu nadupané thrashové bandy, která svůj vzdor vyhrává a vyřvává zplna hrdla do světa. V titulním songu, který je druhým pětiminutovým zvukovým "kopancem" po úvodní eponymní skladbě, se klene skvělé kytarové sólo a na konci i hutné riffování s kulometnými bicími. A úplně na závěr ještě navrch lahodná kreatorovská melodika. Vrchol alba? Rozhodně! Pod kotel pak surovou energii přileje další zurčivá pecka – šestá píseň s názvem Jedna varianta, která si nechává poměrně velký instrumentální prostor, melodie a riffové zakončení vzdáleně evokují píseň Šeherezád legendárních Arakain, ale pak se opět čtveřice rozohní do osobité thrashové jízdy, která se neúprosně valí, ovšem nechybí ani sólové momenty s vytaženou basou. 

Rebelové stoupají vzhůru

Textově se Torax s ničím nepářou, sociálně kritické tituly skladeb jako Fuck Your Aggression hovořily jednoznačně. Na to dobře vzpomíná Mirek: „Všechny texty byly hustý, a někdy až hodně drsný, psal je kytarista Renda. Napsal nám jich mraky, určitě bych hodně dalších ještě našel doma. Odráželi ale realitu, byla to prostě výpověď doby.“ Překvapením pro jazykomilce je sedmá nářezovka Death Sky, kde zní částečně anglický zpěv, ale v refrénu Je to tady je slyšet zase čeština. Málokterá kapela tehdy začala kombinovat jazyky. A to ještě není nic proti závěrečné písni, která je metalově ironickou reminiscencí díky textu Osmý den schází nám..; za začátku zní nenuceně jako „kabátovská odrhovačka“, ale pak se zlomí do speedového kvapíku, který vyzní do ztracena za doprovodu smíchu.

Po velmi kladném přijetí první nahrávky se Torax dostávají do širšího povědomí metalových fanoušků, a to i nad rámec rodného Českolipska. Zahrají si i před tehdejší vycházející hvězdou Kabát. Pronikají dokonce i do rozhlasového vysílání, kam si je tehdy pozval renomovaný žurnalista Jarda Špulák.

Víťa s Mirkem na tohle dnes vzpomínají opravdu s úsměvem: „Byla to pohodová doba. Věřili byste, že jsme se jako naštvaní thrasheři dostali tehdy do dvou rádií během jednoho dne?

 

Pokračování příště

alt
alt
alt
alt
Nahoru