V předcházejícím díle jsme se dozvěděli, kde se vzal klub Progres, co má společného s firmou Apple, kdo za touto volnočasovou aktivitou stojí a jak budou vypadat sobotní 10. narozeniny. Jak ale vzpomínají na začátky Progresu nebo co říkají o Progresu současném zpěváci kapel VyjakoMy a Obří broskve Dan Švarc, resp. Jaku König, jeden z původních organizátorů kulturního dění v Progresu Ondřej Homola či zakladatel Improtyjátru Štěpán Kňákal? A jaká bude jejich role na oslavě?
Prvním manažerem klubu Progres z řad tehdy osmnáctiletých gymnazistů, mladých hudebníků, které si Martin Matyáš přizval na pomoc a prostor jim dramaturgicky svěřil, byl Ondřej Homola. Jak o sobě s humorem říká: “Já jsem byl ten, který po telefonu nadával Goťťákovi, že neroznesl po Lípě plakáty.”
Pokud se nemýlím, byl jsi jeden z těch, kteří byli u zrodu Progresu. Jak jsi ho tehdy vnímal, co pro tebe byl?
Ano, mohu se pokládat za jednoho ze zakladatelů a iniciátorů vzniku klubu Progres, jehož jsem byl prvním manažerem. Progres vznikl z potřeby prostoru, kde by se v Lípě dalo hrát, neboť takový prostor po zániku klubu ve Staré Lípě citelně chyběl. Dobové shrnutí pohnutek vedoucích k založení klubu je k nalezení zde.
S kolika kapelami a kolikrát zhruba jsi v Progresu hrál, vzpomeneš si?
Progres jsem zakládal trochu i z potřeby vytvořit prostor, kde se budu prezentovat se svými projekty, ať už to byly kapely V tunelu?, Tatramat, Magnetický spánek, Papír sklo plasty či Veselé děti. V Progresu jsem tedy hrál snad se všemi svými kapelami, kromě těch, s nimiž hraju v zahraničí. Nejvíce asi s The Roads a Samci. S těmi, stejně jako s Papírama, vystoupíme i na narozeninách.
Máš nějaký oblíbený koncert, na který rád vzpomínáš?
Oblíbených koncertů mám hodně, bavily mne diskotéky 80. let, které jsme pořádali ještě ve starém Progresu vždycky před Vánocema (postupně se přetvořily v Zimní, resp. Vánoční Všudybud). Vždycky jsme tam dělali hroznej bordel i po desáté a manželka Martina Matyáše Boženka z nás byla vždycky nešťastná. Není divu, šlo o sousedy. Jinak si myslím, že jak se tak dívám na plán této soboty, že to bude na dlouhou dobu můj zážitek číslo 1.
Diskotéka 80. let v roce 2004 v klubu na Svárově
Co bys Progresu popřál do dalších let?
Progresu přeju nadšené organizátory a publikum, které se bude vracet. Vzhledem k tomu, že organizátoři pracují zadarmo, je obojího velmi potřeba.
Dalším z respondentů je zpěvák, skladatel a textař kapely VyjakoMy Dan Švarc, který do starého Progresu chodil na koncerty a nyní v něm pravidelně účinkuje. V současné chvíli vlastní nejznámější ruku v muzikantských kruzích.
Kdy jsi vlastně začal Progres vnímat?
Progres vnímám téměř od jeho začátku. Pamatuju si legendární akce ještě na starém místě. Poprvý jsem byl na Jack si udělat hračku našeho současného kytaristy Františka a samozřejmě na Obří broskvi.
Máš nějaký oblíbený koncert v Progresu, na který rád vzpomínáš? A proč?
Skvělejch koncertů jsem zažil celou řadu. Ty syčáci, Charlie Straight, než začali být slavní, Bonus, akce s českolipskejma partama, naše koncerty samozřejmě. Vzpomínám na skvělou atmosféru a krásný hudební zažitky.
Charlie Straight v roce 2009 v klubu Progres na Špičáku
Vím, žes měl od Festivalu Banát zlomenou ruku, budeš do soboty fit, abys mohl hrát? (smích)
Ruka se dává pomalu do výchozího stavu, ale koncert odehrajeme s naším novým kytaristou Vojtou Holubem, takže všechno připravené na 100% výkon. Mně zůstavá mikrofon. Každopádně vás zvu, abyste si přišli poslechnout lehký posun ve zvuku kapely VyjakoMy.
Tušíš, proč zrovna Vyjakomy hrají na narozeninách Progresu?
Je to spíš otázka na progresáckou partičku, ale osobně si myslím, že je naše kapela úzce s Progresem spjata, je to naše domovská scéna a my si toho pozvání samozřejmě vážíme a moc se těšíme.
Co bys Progresu popřál do dalších let?
Progresu bych přál, aby mu zůstali současní příznivci a přibývali další. Aby se jim dařilo i nadále čeřit kulturní vody nezávislé kultury České Lípy a přeju mnoho fajnovejch akcí. Myslím, ze za celou kapelu můžu říct: “Máme vás rádi.”
Pro Jakuba Königa, zpěváka, textaře a skladatele kapely Obří broskev bude koncert na narozeninách klubu vzkříšením jeho letitého projektu.
Od kdy vůbec vnímáš Progres?
Tak, před hodinkou jsem si přečetl tuhle otázku a šel se podívat na naše stránky, jestli tam nemáme datum prvního koncertu, ale nemáme. Při tý příležitosti jsem doplnil novinku o sobotním koncertě, po těch dvou letech jsem z toho úplně vypadl a málem jsem nepřišel na to, jak se to dělá. Ale hele, na to ses mě neptala. Nejspíš jsem na Progres narazil někdy před devíti roky, a velmi brzo nás tam pak pozval Jirka Gottlieber. Bylo to ještě u Martina Matyáše na zahradě a vybavuju si, že se mi tam strašně líbilo. Takovej obývák.
Vzpomeneš si, kdy jste měli s Broskví první koncert v Progresu?
Já si myslim, že to bylo s kapelou Jack Siuh v době, kdy se ještě jmenovali Jack si udělat hračku. Nepřijel jim tehdy bubeník a náš Obrška s nima hrál místo něj. Řek bych, když to tak teď zařazuju do souvislostí, že to mohl bejt podzim 2004 (14. 12. 2004, pozn. ed.). A jelikož jsem se zase byl podívat na stránky, tak mi z toho vypadlo, že by to vlastně mohl být českolipský křest naší první desky Vybrané scény z dětského snu. Ale nevim, jestli už to trochu nemotám.
Obří broskev v roce 2004 v klubu Progres na Svárově
Vím, že jste s Broskví nějakou dobu měli pauzu, co to, že teď budete na narozkách Progresu? A budete v původní sestavě?
Progres a lidi kolem jsme měli vždycky dost rádi. No a Jirka mi napsal, že slaví jak Martin Matyáš, tak Progres a jestli u toho nechceme bejt. Třeba jen v nějaké malé sestavě. A já u toho chtěl bejt. Tak jsem napsal napřed Tomášovi a Márimu, který jsou pro koncert jako bubeník a basyktarista naprosto nezbytný. Aby to vůbec byla kapela. A když souhlasili, že u toho taky chtěj bejt, napsal jsem i ostatním. Ono je to dost narychlo, takže velká část nemůže. A někdo se možná přijde spíš podívat, jak se s tim vypořádáme. A třeba ho to strhne. Takže v původní sestavě ne, ale v té nejzákladnější určitě. A pak se ukáže.
Poslední z dotazovaných je Štěpán Kňákal, spolu s Jiřím Pilským fotograf klubu Progres a zakladatel pravidelného cyklu improvizačního divadla Improtyjátr.
Jak ses vůbec dostal k Progresu? Pamatuješ si ještě svoji první akci?
Pamatuji Progres, ještě když byl u Martina Matyáše na zahradě a celý se dával dohromady, dokonce jsme tam měli i zkušebnu a žádné akce tam ještě nebyly. Z těch akcí na Svárově se nedá zapomenout na koncert skupiny V tunelu? společně s Red Hot Chilli Peppers Revival. To jsou asi vzpomínky na první léta klubu, když byl Progres ještě nemluvňátkem. (smích) Jinak první akce v prostorech na Špičáku? Jako návštěvník ani nevím. Pak se ty návštěvy nějak přelomily v dobrovolnou výpomoc před akcemi a už se z toho vlaku nedalo vyskočit.
Společně s Péťou Heřmanským jste vymysleli projekt Improtyjátr. Dokážeš si představit, že by začínal někde jinde než v Progresu?
Rozhodně ne! Improtyjátr sice už vystrčil růžky i na velké jeviště Jiráskova divadla, ale celá ta myšlenka vznikla hlavně díky prostoru, který klub nabízí. Ještě před Improtyjátrem jsme v Progresu nazkoušeli dvě divadelní představení pro malé publikum, a potom, co jsme je odehráli, jsem zjistil, že ta největší sranda je, když je od vás poslední řada diváků 3 metry a první má nohy opřeny o jeviště. To je kouzlo pro divadlo, které v běžných městských divadlech nezažijete. To je myslím hlavní důvod, proč to v Progresu tak funguje.
Na který z Improtyjátrů nejraději vzpomínáš?
Je to opravdu těžké, všechny byly jiné, ale nejspíš na ten první, protože tam jsem opravdu nevěděl, co mě čeká. Tímto chci i poděkovat Tomášovi Dokoupilovi, Lucce Macnerové a Ondrovi Pickovi, že se toho nebáli a šli do prvního Impra. A celé to pomohli velmi pěkně rozjet.
Kromě Improtyjátru taky fotíš akce klubu. Jak tě vůbec napadlo dělat ty svoje, dnes už asi pověstný rozmazaný fotky?
Pověstný možná jsou, ale také je spousta lidí, které na ně nadávají. Což je pro mě důležité, že i na fotky se udělají rozdílné názory. Nemám rád věci, které jdou jen tak, a jsem rád, že fotky vyvolávají odlišné pocity. Když něco vyvolá pocit, tak je asi dobře, že se to dělá. Jak mě to ale napadlo? Jako většina věcí u focení - pokus – omyl. (smích) Ale ten, kdo trošku fotí, sám ví, že to není žádný zázrak.
The Maggies Marshmallows na Štěpánově fotografii z roku 2012
Co bys popřál Progresu do dalších let?
Přece vše nejlepší!
A jak vypadá program sobotních oslav klubu Progres na adrese Dlouhá 2598 na sídlišti Špičák? Odpověď naleznete zde. A teď už opravdu zbývá jen zopakovat Štěpánova slova: "Všechno nejlepší!"