Literární klasika, kterou všichni znají ze školních osnov, leč málokdo ji četl.
V literární klasice mám obrovské množství mezer, a proto plánuji si jednou měsíčně přečíst titul z tohoto nekonečného seznamu. K Janě Eyrové mě přivedla poslední filmová adaptace (Cary Fukunaga, 2011). Přestože mě film příliš nenadchnul, vyvolal ve mně nutkání přečíst si předlohu (kdysi v letech povinného čtenářského deníku jsem přelouskala alespoň Sirotka Lowoodského). Příběh Jany Eyrové, trápeného sirotka, žačky lowoodského internátu, vychovatelky a nakonec šťastné mladé ženy netřeba detailně představovat. Hrdinka, která se nepoddává snům a tradiční roli, silná osobnost schopná postarat se sama o sebe, ochota přijmout své břemeno, je zkrátka moderní žena. Temná atmosféra a napětí, které samozřejmě funguje i se znalostí děje, jsou tím nejlepším z knihy. Přestože mě román nezaujal natolik, v kolik jsem doufala (na můj vkus příliš mnoho zdlouhavých „výplňkových“ pasáží), za přečtení rozhodně stojí.
Charlotte Brontëová
Jana Eyrová
Mladá fronta, 1968