Nejen o syndromu vyhoření

Verze pro tisk |

Lidé se někdy chovají podivně. Autoškolu jsou při neúspěchu ochotni opakovat třeba pětkrát, ale ani po pátém rozvodu je nikdo nedostane do partnerské poradny, aby se vyhnuli šestému karambolu, ke kterému nezadržitelně směřují. (str. 11)

Co můžeš udělat dnes, udělej dnes. Co nemůžeš, odlož s klidným svědomím na zítřek. (str. 49)

Příslušníkům přírodních národů pomáhaly v mnoha obtížných situacích magické praktiky a obřady. My, moderní lidé, neumíme své pocity zpracovat a magicky je měníme v příznaky, s nimiž pospícháme za doktorem. (str. 58)

Pokud jste se octli v situaci, že plameny vašeho nadšení hodlají už strávit vás, je nezbytná nějaká změna. A jediné, co můžete změnit, jste vy samotní. To je blbé! A těžké! Ale je to jediné skutečně účinné řešení a stojí za to – v každém věku! (str. 14)

Jestliže se vám nedaří a máte pocit, že všechno a všichni se proti vám spikli, je namístě otázka: „Co asi dělám špatně já?“ (str. 21)

Všichni máme ve svém životě nějakou, třeba i neurčitou představu o své roli, o svých cílech a o cestách k nim, a té se držíme jak klíšťata, protože „tak je to přece normální“ a jinak to ani být nesmí. Dovolte, abych se zde vyznal ze svého hlubokého odporu k pojmu „normální“. Je to výraz zamlžující, omlouvající a posvěcující každou pitomost, kterou v jeho jménu spácháme. (str. 12)

Všichni toužíme být „někým“ a všichni pro to děláme, co je v našich silách. Máme to takzvaně promyšleno ze všech stran a děsně by nás urazilo tvrzení, že jsme zajatci jen úzké názorové výseče, kterou nám navíc vymezily vlivy v našem dětství, kdy jsme měli jen velice málo možností výběr svých názorů upravovat. V duchu slyším teď záplavu námitek, že jsme přece dospělí, nejsme úplně pitomí, leccos už jsme v životě poznali. ... Takoví jsme v podstatě ale všichni, takoví byli naši rodiče, kteří nám to vštěpovali a domnívali se, že pro nás dělají to nejlepší. (str. 46)

Podívejme se na jednoduchou hru, kterou holčička sehraje s chlapečkem na pískovišti, a pokud se ji dobře naučí, bude ji hrát s mladými a nakonec i starými muži do konce života, přestože výsledkem jsou jen a jen trpké a hořké pocity obou účastníků. Vyfintěná holčička s mašličkami požádá chlapečka, který na ni zbožně čumí, aby jí uplácal bábovičku z bláta. Chlapeček nadšeně plácá a dychtivě čeká na oprávněné ocenění svého díla. Místo toho na něj holčička vrhne opovržlivý pohled a řekne: „Koukni se, ty čuně, jak jsi špinavej!“ Proč to dělá? Protože se to tak naučila, patrně od maminky (a ta zase od své maminky) a považuje to za normální. (str. 77)

Potřebujeme několik pohlazení denně, jinak nám vysychá mícha. Pohlazení = vím, že jsi tu, a oceňuji tě. (str. 89)

Na první pohled by se zdálo, že lidé důvěřiví mohou být naivními pitomci, které je snadné napálit. Empirie však ukazuje a experimenty sociálních psychologů dotvrzují, že jsou to naopak jedinci s vysokou emoční a sociální inteligencí. Důvěřivost vede k většímu riziku, a proto se důvěřiví jedinci naučí lépe rozpoznávat podvodníky. Nedůvěřiví to nepotřebují, protože za podvodníka pro jistotu považují každého. (str. 157)

Muži (pokud nemají vysloveně „kecavé“ zaměstnání) pronesou za den asi 2 000 slov a k nim a mimo ně použijí dalších 4 000 neverbálních signálů, tedy grimas, gest a dalších, zatímco ženy je více než trojnásobně trumfnou a denní úhrn jejich vyslaných slovních a neslovních signálů činí okolo 20 000. Netlačte proto na muže, aby ševelili s vámi, protože to jednoduše řečeno neumějí.

Od úsvitu sedí dva přátelé-rybáři mlčky na břehu rybníka. Kolem poledního jeden z nich vzdychne: „To je ale horko!“ Druhý nevrle zavrčí: „Chytáme ryby, nebo kecáme?!“

Dvě ženy, které spolu strávily tři roky v jedné cele, se před branami věznice loučí. „Večer ti zavolám,“ říká ta, co už nastupuje do auta, „a dopovím ti to.“ (str. 203)

Karel Čapek napsal, že humor je způsob vidění světa, na který jako bychom se dívali obráceným dalekohledem. Humor zmenšuje trápení, zmenšuje nemoc, a proto je více humoru mezi chudými a trpícími než mezi mocnými. Ti naopak o své moci nežertují, protože ji netouží vidět zmenšenou. (str. 166)

Max Kašparů v knize O bludných kruzích a bludných kamenech trefně popisuje morálku postmoderní doby. Dnes se změnilo: pýcha ve zdravé sebevědomí, lakomství v zákon ekonomiky, nestřídmost ve vyšší životní úroveň, závist v boj o spravedlnost, hněv ve zdravou reakci na hloupost, hulvátství ve svobodu projevu, okrádání ve svobodný trh, zanedbaná výchova dětí v tvorbu vlastního názoru, mateřství bez manželství v moderní formu existence, likvidace pozitivních hodnot ve zbavení se předsudků, neúcta k tradici ve vítězství zdravého rozumu a lenost v sociální dávky. (str. 153)

*

Snad jsem vás už přesvědčil, že knížku psychiatra Radkina Honzáka JAK ŽÍT A VYHNOUT SE SYNDROMU VYHOŘENÍ (Vyšehrad, 2. vydání, 2015) stojí za to otevřít. O syndromu „objeveném“ v roce 1975 se sice už dočtete leckde leccos, ale málokdy je průvodce životem podán tak zasvěceně, přitom stravitelně a navíc s vtipem.

Důkladný popis syndromu, jeho prevenci a několik užitečných testů nebo třeba „Desatero“ sester z anglických hospiců střídají kapitolky Nikol nestíhá, Dokonalost neexistuje!, Hra na spasitele (tj. základy transakční analýzy Erica Berna), Jak se to doopravdy má s emocemi, Moje óda na radost nebo Víra pomáhá. Autor měl taky šťastný nápad položit na závěr 15 kolegům pomáhajících profesí otázku „Co podle tvého názoru přispělo k tomu, že netrpíš syndromem vyhoření?“

Doktorka Kristýna Höschlová, záchranářka, v profesi víc než 10 let, to shrnula takto:
Za prevenci vyhoření určitě považuji dostatek činností a zájmů mimo profesi a především umění zorganizovat si svůj život vyváženě mezi práci, přátele, rodinu a zájmy. Toto vyžaduje také disciplínu, často náročnější než samotné chození do práce. Není nad to po týdnu plném ohledávání mrtvých, vyšetřování starých multimorbidních lidí či neúspěšných resuscitací jít si zaplavat do jezera, udělat si ohýnek, projet se na motorce, poslechnout si Beethovenův klavírní koncert nebo zajít do kina na film jako jsou Nedotknutelní. (str. 220)

Lakonicky odpověděl profesor Jan Pirk, přednosta Kardiocentra IKEM:
Teď si jdu zaběhat. Napíšu ti později. Honza. (str. 225)

*

A tady jsou recenze nebo rozhovory, některé s ukázkami:
http://www.ivysehrad.cz/recenze/jak-t-a-vyhnout-se-syndromu-vyhoen-adikt...
http://www.ivysehrad.cz/kniha/jak-zit-a-vyhnout-se-syndromu-vyhoren/
(nepřehlédněte 4 odkazy pod anotací)
Další tituly Radkina Honzáka:
http://baila.net/autor/44606498/radkin-honzak
http://www.ivysehrad.cz/kniha/vsichni-zijem-v-blazinci/

alt
Nahoru