V předchozím rozhovoru o létání na ultralightech instruktor Petr Hotový zmínil, že z letecké školy Cumulus servis vyšli již tři noví piloti. Co k pilotnímu průkazu vedlo jednoho z nich? I na tuto otázku v následujícím rozhovoru odpověděl Jaroslav Dostál.
Jak jste se dostal k létání? Co pro vás bylo impulsem k získání pilotního průkazu?
Já chtěl létat už od dětství. Být pilotem byl můj klukovský sen. Jako kluk jsem slepoval letadélka a vždy si představoval, jaké to je v nich létat. Když jsem se jako dospělý párkrát v letadle i svezl, věděl jsem, že jednou létat budu. Trochu to sice trvalo, ale povedlo se. Vlastně jsem jen čekal, až na to budu mít finančně. Věděl jsem, že Tomáš Klimeš je instruktorem létání na ultralightech, tak jsem za ním zašel a zeptal se, jak na to. Domluvili jsme si první seznamovací let a pak už to šlo samo.
Kolik času jste věnoval studiu a jak dlouho jste létal s instruktorem? Jak náročné to bylo?
Létat jsem začal v květnu 2014 a zkoušky jsem dělal v červenci 2015, takže něco přes rok. Nalétáno s instruktorem jsem měl asi 60 hodin. No a pak samozřejmě teorie, to je hodně o samostudiu. Naštěstí je dnes k mání spousta materiálů, chce to jen čas a chuť. Dobré je, že se učíte věci, které jsou k létání potřeba a jsou zajímavé, takže to jde skoro samo.
Měl jste obavy? A co vám od nich pomohlo?
Obavy nejsou ten správný výraz. Řekl bych spíš respekt. Když létáte s instruktory z Cumulus servisu, ať s Petrem nebo Tomášem, není důvod mít strach. Jsou to oba zkušení borci a nejvíce ze všeho dbají právě na bezpečnost.
Je létání na ultralightu fyzicky náročné? S čím se nejvíc potýkáte? A lze létání přirovnat k řízení auta, nebo je to jiné?
Fyzicky náročné létání není. Nejtěžší je asi skloubit všechny potřebné činnosti dohromady. Když řídíte letadlo, komunikujete s věží, do toho sledujete počasí a ještě provoz ostatních letadel, tak je toho někdy docela dost. S autem to srovnat nejde, v autě totiž nekomunikujete s okolím a počasí vás v podstatě nezajímá. V letadle si prostě nezastavíte, abyste si odpočinul. Řídit letadlo je mnohem náročnější, ale o to krásnější. To, co uvidíte z letadla, z auta neuvidíte.
Jaký byl váš první samostatný let? Vzpomenete si ještě?
To víte, že vzpomenu. Na to asi nezapomenu nikdy v životě. Ten den, kdy Tomáš uznal, že můžu začít létat sám, přijel letecký inspektor, sedl si se mnou do letadla a já s ním letěl po okruhu, kde mě vyzkoušel z nouzových postupů a přistání. To mi celkem šlo, a tak mi řekl, že můžu na sólo. No tak jsem letěl. Po vzletu mi strašně ztuhly nohy. Byl to intenzivní pocit. Něco jako když jedete poprvé v autě, ale vynásobené 100×. A já si říkal: Tak, a teď je to jen na tobě, frajere. Není tady nikdo, kdo tě opraví nebo ti pomůže. Naštěstí všechny naučené postupy fungovaly a já v pohodě přistál a celé to ještě 3× zopakoval. Byl jsem ohromně šťastnej.
Na jaký let nikdy nezapomenete? Bál jste se někdy při letu?
Samozřejmě na ten první samostatný. Také na první let, kdy jsem svezl mámu. Byl jsem na sebe dost pyšnej. Na strach si nevzpomínám. Jak jsem řekl, je to spíš o respektu. Při létání zažíváte spoustu pocitů, ale strach tam nepatří. Jen pokora, kázeň a respekt. Pokud byste měli strach, znamená to, že porušujete nějaké bezpečnostní opatření a to je špatně.
Kam se ultralehkým letadlem může letět? Kolik je v Česku letišť, kde lze s ultralighty přistát?
Celá ČR a vlastně i Evropa a svět je rozdělen na prostory. Někde můžete létat v podstatě volně, někde za určitých podmínek a někam třeba nesmíte vůbec. To se všechno naučíte při výcviku. Kolik je v Česku letišť, to vám z hlavy neřeknu, ale hodně. O letiště není nouze. Přistát se dá teoreticky i na poli, ale to platí spíše pro nouzové situace. Obecně lze říci, že skoro každé větší město (často i menší) má své letiště. A hlavně, Česká republika je krásná, ale malá země. Takže když se jdete na dvě hodiny proletět, obletíte její velkou část a ještě se vrátíte na své domovské letiště.
Kde všude jste už létal? Kam jste letěl nejdál?
Těch míst je hodně. Jak jsem říkal, za relativně krátkou dobu lze proletět poměrně velký prostor. Nejdál jsem byl ve Frýdlantu nad Ostravicí.
Překvapilo vás něco z ptačího pohledu na Českolipsko?
Nejvíce mě překvapilo to, že výhled je pokaždé jiný. Krajina vypadá jinak při východu slunce, jinak při západu, jinak za jasného počasí, jinak pod mraky a úplně jinak třeba po bouřce. Je to neskutečná krása a pocit svobody. Chce to zažít.
Kam se chystáte příště? Máte nějaký letecký sen?
Chci se naučit létat na velká letiště: Ruzyně, Karlovy vary, Pardubice, Brno. Tam je to o level výš, hlavně z hlediska předpisů a komunikace. To je nejbližší cíl. Dál bych se chtěl vzdělávat v angličtině a létat do zahraničí. Pak se naučit létat na větroních a rád bych se dostal i k letecké akrobacii. No a na důchod bych chtěl být instruktorem a trávit co nejvíce času ve vzduchu a učit nové piloty, dokud to půjde. Snad to všechno stihnu...