Přinášíme vám rozhovor s bývalým klientem nízkoprahového Klubu Koule, se kterým jsme si povídali o jeho zkušenostech s úřadem práce, o hledání práce či o jeho životních motivacích.
Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež Klub Koule Farní charity Česká Lípa v Dubické ulici není volnočasový klub.
Pracovníci klubu využívají aktivit klubu především k navázání kontaktu a budování vztahu s klienty převážně romského původu ze sociálně vyloučených lokalit.
Se starší cílovou skupinou (15–26 let) řeší jejich vztahové problémy v rodině, ve škole, v partě. Především motivují své klienty ke vzdělání a nezávislosti na systému sociální pomoci.
Minulý měsíc navštívil pracovníky Klubu Koule Robin (22 let), který využíval služeb klubu od svých šestnácti let. Dle jeho slov mu klub pomohl především v době, kdy se připravoval na závěrečné zkoušky v oboru automechanik. Společně s pracovníkem vypracovávali otázky k ústním zkouškám. Na poprvé mu to sice nevyšlo a musel se evidovat na úřadu práce. Kdykoli ale potřeboval pomoci, ať už se sepsáním životopisu, hledáním práce nebo poradit v jiných záležitostech, klub tu byl pro něj. Poprosili jsme ho, zda by nám nemohl zodpovědět několik otázek.
Hrozná! Styděl jsem se, snažil jsem se co nejdříve z pracáku odejít. Čekaly mě opravné zkoušky, a tak jsem si udělal pro jistotu, kdybych to znovu neuděl, alespoň kurz na vysokozdvižný vozík. Poznal jsem tam pána, kterému bylo 58 let a byl poprvé v životě na úřadu práce, celý život pracoval. Obdivoval jsem ho.
Neměl jsem hotové závěrečné zkoušky a snažil jsem se co nejrychleji z úřadu práce odejít. Nastoupil jsem do pracovní agentury a pracoval pro Škodovku. Potom, co jsem závěrečné zkoušky udělal, jsem nastoupil téměř okamžitě jako kmenový zaměstnanec.
"Doma jsme toho neměli nikdo moc, jsem ze šesti sourozenců. Moji rodiče chtěli, abych se vyučil, našel si práci a měl se dobře."
Jsem závislý sám na sobě. Vzal jsem si půjčku na kauci bytu, kterou jsem měl z čeho splácet, protože mám pěkné příjmy. S přítelkyní oba pracujeme. Pořídili jsme si auto, nyní se snažíme šetřit na dovolenou. To, co potřebujeme, si koupíme.
Už to neumím, naposledy, když jsem měl dovolenou, jsem nevěděl, co s volným časem. Nakonec jsem si šel zacvičit. Vzhledem k tomu, že si vydělávám, můžu si zajít do posilovny, do bazénu, do kina. Vím, že děti z klubu a spousta mých kámošů tohle nemají.
"Nezáleží na tom, jestli jsi Rom. Záleží na tom, co chceš pro sebe a pro svou rodinu v životě udělat."
Doma jsme toho neměli nikdo moc, jsem ze šesti sourozenců. Moji rodiče chtěli, abych se vyučil, našel si práci a měl se dobře. Když se mi ráno nechtělo do školy, vždycky mě nějak z postele dostali. Máma mi říkala, to neznamená, že ty se nemůžeš mít líp než my.
Je to blbost a výmluvy. Nezáleží na tom, jestli jsi Rom. Záleží na tom, co chceš pro sebe a pro svou rodinu v životě udělat. Já jsem se chtěl mít dobře. Ve volném čase cvičím, hraju na klávesy. Pořídím si, co chci. Skoro denně navštěvuju svoji rodinu v Dubici a snažím se ji podpořit. Taky doufám, že se moji sourozenci vyučí, najdou si práci a budou se mít fajn stejně jako já.