Vánoce se blíží a mnozí z vás už jistě přemýšlejí nad tím, co darovat svým blízkým pod stromeček. Když jsme dnes navštívili liberecké obchodní centrum, kde se konala dobročinná veřejná sbírka na nákup dárků pro děti z dětských domovů, vzpomněli jsme si na osmiletého Marka Jankovského, se kterým jsme včera dělali rozhovor v dětském domově v Krompachu. Jeho odpověď na následující otázku by asi otevřela oči mnohým, kteří si myslí, že peníze jsou kompenzací toho, co dětem bez vlastních rodičů nejvíce chybí. Věc není čas, který pro děti znamená mnohem víc.
Co je pro děti z dětských domovů opravdu důležité, Marku? Myslíš, že drahá dovolená, počítač nebo čas, který s nimi strávíme?
Na počítači nic nedokážeš, ale rodina je důležitější, protože v ní žiješ.
Marek, který je žákem 3.B na škole U Lesa v Novém Boru, má k dětem z dětských domovů více než blízko. Jeho maminka pracuje v DD Krompach jako vychovatelka a Marek s ní i dětmi tráví prázdniny nebo s nimi jezdí na závody. Na Markovi vidíme, že pomáhat může opravdu každý bez rozdílu věku. I tenhle osmiletý kluk ví, že má v rukávu spoustu trumfů, které by děti z dětských domovů potěšily.
Proč si, Marku, myslíš, že s tebou dnes děláme rozhovor?
Protože jsem vyhrál kolo na Slavata triatlon tour.
Vyhrané kolo ale bylo posláno na úplně jinou adresu než je ta tvoje. Jak je to možné?
Na závody jsem jel s dětským domovem a v ten den jsem závodil pro ně. Nejen, že jsem skončil druhý, ale moje číslo, myslím, že to bylo něco přes stovku, bylo vylosované a já získal kolo. To kolo jsem chtěl dát dětskému domovu, protože své vlastní už mám a žádné jiné nepotřebuju.
Komu konkrétně jsi kolo věnoval?
Chtěl jsem, aby ho měly všechny děti. Aby na něm mohli jezdit všichni.
Pamatuješ si na ten moment? Co se v tobě odehrávalo?
Byl jsem úplně šťastný, protože jsem si myslel, že ty děti budou taky šťastné. Chtěl jsem to kolo vyhrát pro ně. Jsou to moji kamarádi.
Jsou v něčem jiní?
Jsou osamělí. Cítím to z nich, ale neptám se na to, protože bych je urazil.
Tvoje maminka pracuje v dětském domově jako vychovatelka. Jak to vnímáš?
Těm dětem to hodně pomůže, protože ona chce, aby jim připomínala vlastní mamku.
Chtěl bys třeba někdy taky pomáhat dětem jako ona?
Chtěl bych jim taky pomáhat, ale stejně budu dělat úplně jinou práci. Nelíbí se mi, že ji ty děti někdy zlobí, neposlouchají a třeba odejdou z autobusu, utečou.
Tobě je teď osm let. Myslíš si, že i v tomhle věku bys mohl těm dětem udělat něčím radost?
No tak určitě. Nejmenším bych třeba dal všechny svoje autíčka, se kterýma už si nehraju.
Co dělá radost tobě?
Rád hraju fotbal.
Jak často trénuješ?
Třikrát týdně.
Kdo tě ve sportu nejvíce motivuje?
Asi můj trenér...
Markův trenér a v jedné osobě i jeho tatínek je prý nejen přísný a spravedlivý, ale věnuje se dětem stejně tak, jako Markova maminka. Když jsme se Marka zeptali, zda třeba někdy na rodiče nežárlí, odpověděl, že někdy ano, ale je si vědom toho, jak moc je jejich práce pro děti důležitá a že v nich mohou ostatní děti vidět velkou motivaci a životní vzor.
Co by tvoje rodiče potěšilo?
Kdyby byli třeba nemocný, abych se o ně postaral. Nosil bych jim třeba čaj.
Marka jsme se zeptali i na to, co vlastně ví o Tomášovi a zda si myslí, že je jeho práce důležitá. Z jeho odpovědí je jasné, že si je moc dobře vědom toho luxusu a unikátu, který do práce s dětmi Tomáš vkládá. Č A S. Pokud chcete, aby děti z dětských domovů neskončily stejně tak, jako mnohé z jejich rodin, nepotřebují k tomu internet, ani televizi. Mnohem více jim pomůže vzor, který mohou obejmout, držet za ruku a cítit jeho přítomnost a sílu v tom něco změnit.
Proč si myslíš, že je tady dnes v DD Krompach i Tomáš? Proč přijel?
No aby taky viděl ty děti z dětských domovů.
A proč si myslíš, že by je měl vidět?
Protože pro ně dělá hodně sportovních akcí.
Proč si myslíš, že je pořádá?
Protože chce, aby z těch dětí byli taky sportovci. Je to mnohem lepší, než aby skončily špatně.
Pokud máme v životě správné vzory jako třeba Marek, který vidí velký smysl v práci svých rodičů, máme možná předpoklad pro to, abychom se i my sami jednou takovými vzory stali. Pro nás je po včerejším rozhovoru Marek určitě vzorem pro fair play, ve které své kolo přenechal těm, kteří ho potřebuji více. A stejně jako Tomáš je i Marek šťastný za to, když může rozdávat radost druhým.