Rozhovor k premiéře nové autorské hry DK Jirásek v rámci 40. Českolipského divadelního podzimu.
Rok co rok přináší místní ochotnický soubor Divadelní klub Jirásek premiéru nové inscenace. Loni uvedl drama z prostředí blázince Maratův Sade, za které obdržel například cenu na celonárodní přehlídce v Poděbradech. Letošní rok v závěrečný den 40. Českolipského divadelního podzimu zahraje ryzí komedii pod názvem Commedia à la carte, která vychází nejen z improvizovaného divadla renesanční Itálie, z tzv. komedie dell'arte, ale přináší s sebou i tradiční jiráskovský humor, již léta vycházející především z pera scénáristy a režiséra Václava Klapky.
Neschopnost přinést jakékoli jiné téma a úplné prázdno v hlavě. Tudíž jsem si říkal, že komedie dell'arte je jediný možný způsob, jak začít dělat něco, aniž bych měl představu, co to bude, jak to bude nebo jak to skončí.
Já jsem nikdy opravdou komedii dell'arte neviděl, pouze nějaké záblesky na internetu. Vím, že se hraje v maskách, že stylizace postav je opravdu výrazná. Proto si myslím, že my jsme nikdy nejeli ryzí komedii dell'arte a bereme si z ní jen pro nás inspirativní prvky. Že je v ní možné vše, člověk není svazován textem, že výrazně důležitější jsou situace. To mně v této chvíli vyhovovalo.
Určitě. Ve všech komediích, které jsem dělal, se najdou kousky a střípky tohoto italského žánru.
Určitě ne, absolutně ne. Třeba to uprchlictví je klasická zápletka mnoha těchhle komedií. U Shakespeara a u řady těchto autorů najdete, že se nějací lidé octnou v cizím prostředí a z toho vzniknou problémy. Jestli přijedou do Benátek a někdo je cestou ožebračí nebo je tam vyvrhne moře, to už je jedno. Důležitější je, že jsou v cizím prostředí, a to nabízí možnosti, které ve hře řešíme.
Ono hlavně režírovat to a hrát v tom rozhodně není žádná zábava. Pro mě to byla jedna z nejtěžších prací, kterou jsem absolvoval, a myslím si, že pro členy souboru také. Viděl jsem na nich všelijaké nálady, hysterií počínaje v konflikty překračujíc, dostali jsme se do fází, kdy člověk opravdu důkladně nad hrou přemýšlel, někteří říkali, že kvůli uchopení svých rolí nemůžou spát. Takže já si myslím, že dělat srandu není zábava.
Vůbec ne. Dát divákovi inteligentní zábavu je pro mě obrovský počin. Průšvih by samozřejmě byl, kdybychom dělali pokleslou zábavu. Kdybychom si utírali, s odpuštěním, hubu židlí. Já si ale myslím, že se o to nesnažíme, že se snažíme držet nějaký standard, že vytváříme svým způsobem inteligentní, laskavý a přátelský humor. A to je dřina.
Mělo by to být pohlazení.
Protože mi je jasné, že kdybychom do názvu dali commedia dell'arte, tak všichni moudří proroci řeknou, že toto není dell'arte, neboť tam není toto a támhleto a onohle. Když tam ale dám à la carte, tak to indikuje to, že když jsem tu hru psal, tak že jsem vždycky po zkoušce nahodil další situaci, a když se to odzkoušelo, tak další, to znamená, že to byl opravdu výběr podobný skládání menu z nějakého jídelníčku, na kterém jsou vedle sebe ledvinky a řízek. Prostě mi to přišlo tak nějak vhodné.
No protože nechci nést odpovědnost za případný průser sám. Dospěl jsem do fáze, že se zbavuju odpovědnosti. Mohu tak na premiéře říct: to, co se vám líbilo, je mé dílo, a to, co je ošklivé, to prostě udělali netalentovaní členové souboru. (smích)
V. Klapka a kol.: Commedia à la carte, DK Jirásek, 15. 10., 19:00, Jiráskovo divadlo, 40. Českolipský divadelní podzim, 120 Kč