Štěpán Slaný načne v České Lípě svojí druhou sezonu, tu první mu v polovině soutěže přerušilo těžké zranění kolene, ze kterého se stále zotavuje. Lídr FBC by rád posunul klub opět o něco výše a netají se ambicí postupu do extraligy.
Štěpáne, jak vypadá tvá léčba a kdy se vrátíš na hřiště?
Na hřiště jsem se již vrátil před necelým měsícem, není to však ještě ono, vypadám jak Terry Fox, noha je slabá a potřebuje ještě nějaký ten měsíc. Musím hrát nyní trochu opatrněji, což je v mém případě problém, a postupně budu dohánět tréninkové manko, asi nikdy jsem netrénoval tak, jako v posledních týdnech. Chci se vrátit ještě silnější, než když jsem odcházel.
Trenéři tedy s tebou mohou počítat na úvodní ligová kola?
Doufám, že ano, rychlost a stabilita ještě není taková, jakou bych potřeboval, jsem nyní tak na padesáti procentech, ale i tak věřím, že týmu mám co dát. Když to nepůjde, prostě si sednu a hrát nebudu. Nejsem už úplně nejmladší a podruhé bych tuhle více než půlroční srandu nechtěl zažít.
Letos se v týmu událo několik změn, mohl bys nám je nastínit?
Je to tak, Ondru Macha bohužel přestal florbal na vrcholové úrovni bavit, u juniorského reprezentanta je to velká škoda a štěstí v Praze chce zkusit Lukáš Kotera. U těchto dvou hráčů mě to hodně mrzí, obětoval jsem jim dost času a výsledek je téměř nulový, bohužel i to se u sportu stává. Posledním odchodem je Petr Vondráček, ten se vrací na hostování do Ústí nad Labem, kde jako hráč začínal. Na druhou stranu se však vrací Kamil Gembec, který má odehráno pět sezón v extralize a poněkud nervózně čekáme také na vyřízení všech úředních nesmyslů kolem DmitrijePolyakova, který je stejně nervózní v Moskvě. Průtahy úřadů nás zatím trápí. Citelná ztráta bude také v jistě ve zranění Honzy Hřebřiny, toho zradil také přední zkřížený vaz, což je na celou sezónu. Důležitou posilou je také Michal Pazdera, který rozšířil náš trenérský tým.
Jaké tedy budou ambice České Lípy? V poslední době se o ní mluví jako o jednom z hlavních aspirantů na postup.
Klub několik let směrujeme k tomuto cíli, věřím, že letos bude ta sezóna, kdy se nám podaří zase posunout o něco dále. Herně na tom nejsme zatím tak, jak bychom si představovali, ale čeká nás dlouhá sezóna, která končí zrádným play off, je to otázka momentální formy, zdraví a dalších aspektů. Ale ano, naším hlavním a jediným cílem je postup.
Letos to vypadá, že se v lize formuje silná čtveřice kandidátů na postup – Lípa, Vinohrady, Brno a Znojmo?
Papírově to tak vypadá, myslím, že se v klidu může přidat i pár dalších týmů, nebezpečný bude jako každý rok Litvínov, s play offnebude mít problém Ústí. Brno jsem letos neviděl, ale pro mě to je černý kůň celé soutěže, Vinohrady jsou až moc sebevědomí, možná to je příchodem nového trenéra, který trochu zkazil tradiční hodnoty SKV, které mi jinak byly sympatické. Znojmo, to je oříšek, hrají podle mě až moc pěkně a dost věcí se točí kolem Slámy. Kdybych si mohl vsadit, postoupí Česká LípaJ.
Loni se Česká Lípa ukázala také výbornou diváckou kulisou, mnozí to připisovali nováčkovské euforii, jak to vidíš ty?
Není to žádná euforie, je to dlouhodobá práce celého klubu. Nám chodili podobné návštěvy i na juniorskou ligu a ukázali jsme, že dokážeme hravě naplnit i zimní stadión. Náhoda to jistě není a letos to určitě potvrdíme. Mým cílem je z České Lípy udělat florbalové město, tak jako funguje spojení Nymburk basket, nebo Karviná házená, proč by nemohlo fungovat toto spojení. Je to otázka více let, ale věřím, že se tam dostaneme, nebo alespoň přiblížíme. Hodně klubů teď naříká, že jim nechodí diváci a snaží se to rychle dohánět, nebo si stěžují třeba na velikou Prahu, hezké počasí a celkově na Čechy, že na sporty nechodí. Jsou to ale nesmysly, na Kladno nyní při extraligové premiéře přišlo 105 diváků, chyba není v Poldi Kladno ani u Jágra, dělají to prostě mizerně. V České Lípě by byl (a jednou bude) na premiéru v extralize plný zimák.
Tomu jistě může pomoci i akce Euro Floorball tour, kterou se má v České Lípě uskutečnit na konci dubna 2014?
Snažíme se v Lípě každý rok dělat podobné akce, začalo to Florbalovým maratónem s účastí Haška a ČT, letos zde byla v květnu česká reprezentace a slavili jsme 15 let, každý rok zde pořádáme SalmingFloorballGames, což je už akce republikového významu. Logicky postupujeme dále a chceme zlepšovat kredit našeho sportu v Lípě. Pro veřejnost, město i sponzory je to velmi důležité.
Ty jsi byl sám šest let členem národního týmu, absolvoval jsi tři šampionáty v řadě, jaká je nyní tvá pozice?
Díky trenérské změně, neúspěchu na MS a především zranění to je ve hvězdách, nyní se sází na mladší hráče, tak se necháme překvapit. Lhal bych, kdybych tvrdil, že mi to nechybí, nejvíce se mi líbilo tempo zápasů a úplně jiný přístup než v extralize. Myslím, jediná možnácesta do reprezentace teď vede přes extraligovou Českou Lípu a mé zdraví. I tak jsem toho neodehrál málo, a kdyby se mě někdo třeba ve dvaceti, když jsem si procházel jakousi krizí mladého věku, zeptal, jestli si někdy ještě zahraju za nároďák, tak bych mu asi nevěřil.
Mnoho hráčů v extralize si asi muselo oddechnout, že jsi šel o patro níže, přeci jenom jsi byl označován za jednoho z nejtvrdších hráčů?
To neřeším, snažím se hrát v mezích pravidel, někdo simuluje, já zase hraju někdy přes hranu, je zajímavé že v reprezentaci se můj styl hry vždycky ztratil a v extralize jsem byl za to akorát kritizován. Severský florbal se přibližuje k ragby, já ani Česká Lípa s tím rozhodně problém nemáme. Nálepku magora ze sebe asi nikdy nesundám a je mi to celkem jedno, docela mě to i baví.
Jak vůbec nyní cítíš florbal ve velké konkurenci ostatních sportů nejenom v České Lípě, ale i celorepublikově?
Florbal si našel své místo, podle čísel jsme druzí největší, v České Lípě tohle měřítko odpovídá, fotbal má více klubů a i když jsou všechny menší než my, tak při součtu mají stále jasně navrch. Zbytek je za námi a to o hodně. Je to na každém oddílu, jak pracuje navenek, jak je o něm slyšet, jak se snaží pracovat s mládeží, jsou to spojené nádoby. Florbal má výhodu v tom, že je mladý a nemotají se kolem něho staré struktury a stále těží z toho, že začínal jako vysokoškolskýči gymplácký sport, z nichž se rekrutovali funkcionáři. Nevýhoda v mládí je zase ta, že ještě nedorostli ti správní trenéři pro mládež. V Lípě jsem se setkal v našich začátcích, že florbal je jenom nafouknutá bublina, která brzo splaskne, teď se ví, že to je nesmysl.
Florbalisté většinou končí s kariérou brzy po třicítce, jak to máš postavené ty?
Většina končí kvůli práci a rodině, u mě to je podobné, jen s tím rozdílem, že mám doma „florbalové“ zázemí a bývám zatím pochopen. Každopádně je to pro mě stále časově náročnější, mnoho času teď trávím pracovně v rumunských horách. Myslím, že když bude zdraví sloužit, ještě deset let budu v dobré formě nahánět strach simulantům.