Marcela Meidiger pochází z Nového Boru, ale po revoluci odešla do světa živit se jako učitelka francouzštiny. Pobyla v Mexiku a USA. Nyní už více než dva roky působí v Jižní Koreji.
1. Asi 40 km na jih od města Kwangdžu, víc než milionové metropole jihozápadní oblasti Čolanam, leží chrám Unču, opředený legendami. Když jsme ho navštívili poprvé, v únoru 2008, byl ponořený do studeného mlhavého oparu, který mu dodával o špetku záhadnosti navíc. V mlze a tichu jsme byli téměř jediní návštěvníci.
2. Druhou návštěvu chrámu Unču jsme si nechali na podzim, nejkrásnější korejské roční období. Pod sytě modrou oblohou, v mírném podzimním slunci, koupající se v teplých barvách podzimního listí byl chrám přívětivý, veselý, plný buddhistů a turistů.
3. Ten podzimní den, kdy jsme ho navštívili, se chrám Unču oblékl do svátečního. Uvítala nás hudba, barevné lampiony a stánky, na pódiu pod širým nebem se střídali tanečníci a zpěváci, v publiku stařenky a staříci tleskali do rytmu, někteří se dali do tance, připomnělo jim to staré zašlé časy.
4. Za pódiem čekali na své vystoupení mladí tanečníci. Podle pestrobarevných kostýmů a gongů se chystali hrát a tančit tzv. salmunori. Až do začátku 20. století salmunori doprovázelo potulné komedianty, kteří putovali od vesnice k vesnici. Za japonské okupace (1910 – 1943) salmunori zmizelo, tak jako většina korejských tradic, Japonci zakázaných. Teprve v 70. letech Korejci tuto tradici obnovili a dnes je součástí všech jejich svátků.
5. Dlouhé stoly pro stovky hostů byly už prostřené, hostesky v tradičním hanboku nás vlídně usadily k jednomu z nich, jídla a pití bylo dost pro všechny. Když jsme chtěli zaplatit, ukázalo se, že ten den se jí zdarma. A tak jsme se dobře naobědvali a mohli vyrazit do kopce, abychom si prohlédli chrám Unču.
6. Říká se, že v období království Silla (7. - 9. stol.) znalci geomancie, filozofie, podle níž rysy krajiny mají vliv na osud země i jednotlivců, doporučili vystavět množství buddhistických monumentů v nížinách na jihozápadě poloostrova. Domnívali se, že se tak vyrovná nepoměr mezi touto částí království a jejím hornatým severovýchodem. Jedním z množství chrámů tehdy postavených je právě Unču. Nikde není zaznamenáno, kým a kdy byl chrám založen. Existuje několik verzí, podle té nejpravděpodobnější chrám Unču založil mnich Doson někdy koncem období Silla, v 8. nebo 9. století.
7. Unču je nazýván chrámem tisíce pagod a tisíce Buddhů. Podle legendy je vytesali během jediné noci kameníci, kteří se snesli z ráje. Své dílo ale nedotáhli do konce. Přišlo totiž ráno, kohout zakokrhal (to známe z českých pohádek), kameníci už nevztyčili poslední vytesané sochy dvou Buddhů a vznesli se k nebi. Méně poetická verze legendy přičítá autorství tisíce pagod a tisíce Buddhů mnichovi jménem Doson-guksa (826-898). Ti dva nedokončení Buddhové dodnes leží na jednom z kopců nad chrámem, vedou k nim dlouhé kamnné schody. Jiná legenda předpovídá příchod lepších časů ve chvíli, kdy se oba ležící Buddhové zvednou.
8. Nedaleko ležících Buddhů na nás čeká další záhada: sedm obrovských kruhových kamenů tu leží pod stromy v jehličí, jejich rozmístění prý odpovídá souhvězdí Velkého vozu.
9. Chrám Unču nemá vstupní brány, tak jak je to obvyklé v korejských buddhistických chrámech. Stoupáte-li údolím směrem k chrámu, první, co vás uvítá, je vysoká devítiposchoďová pagoda. Je nejvyšší z dvacítky pagod, které se z legendárního tisíce dochovaly. Zdobí ji jednoduché rytiny lotosového květu.
10. Každá z dvaceti pagod je jiná, liší se výškou a tvarem. Některé pagody mají patra čtvercová, jiné pagody mají patra kulatá, a ta na fotografii je jako z navlečených korálků. Ale v brožurce, kterou nám dali u vchodu do chrámu, je tahle pagoda přirovnávána k navršeným nádobám na vaření rýže.
11. Údolí, ve kterém se nachází chrám Unču, je poseté stovkou soch Buddhy. Každý z Buddhů má jinou tvář, ale všichni se blaženě usmívají. Někteří mají protáhlé tváře s dlouhým plochým nosem, připomínající obrazy malíře Modiglianiho.
12. Chrám samotný není zvlášť velký, v jediném modlitebním sále s pozlacenou sochou Buddhy se střídají věřící, na koberečku čelem k Buddhovi se s dlaněmi sepjatými lehce ukloní, potom si kleknou a položí hlavu čelem na koberec, opět se zvednou, ukloní, na kolena, čelo na koberec, a cvičení opakují desetkrát, padesátkrát, stokrát, jejich mozek se pročistí a tělo posílí.
