Probační a mediační služba v České Lípě

Archiv
Verze pro tisk |

O co jde?
Proto je na místě pojmy pocházející původně z latiny dešifrovat. Latinské probare znamená zkoušeti - v našem případě má zákon na mysli vykonávání dohledu nad obviněným, obžalovaným nebo odsouzeným. Probační a mediační služba (PMS) v tomto směru do určité míry nahradila tzv. soudní dohled. Snad je správné použití výrazu „do určité míry“, neboť - jak mi sdělila úřednice PMS v České Lípě Petra Špinková - se nejedná pouze o sankční opatření, ale klientům se dostává řady služeb, jež by jim měly pomoci začlenit se zpět do společnosti. Mezi klienty a PMS je za tímto účelem sepsána dohoda o probačním dohledu vymezující práva a povinnosti obou stran.


Nejen obecně prospěšné práce
Medius znamená v latině střed a §2 zákona č. 257/2000 definuje mediaci jako „mimosoudní zprostředkování za účelem řešení sporu mezi obviněným a poškozeným a činnosti směřující k urovnání konfliktního stavu a vykonané v souvislosti s trestním řízením.“ Laicky řečeno - úředníci a asistenti PMS vstupují do sporů, aby je urovnali jinak, než by to udělal soudce. K větší spokojenosti poškozeného, ale možná i viníka. Předpokladem samozřejmě je, že obviněný či poškozený o existenci PMS ví a že s využitím jejích služeb obě strany souhlasí. Zatímco obviněnými se (snad) stala menšina z nás, poškozeni jsme již byli takřka všichni. A o službu mediace může podle slov Petry Špinkové zažádat skutečně každý, tedy i okradený či jinak poškozený občan. Můžeme se tak například dožít okamžiku, kdy nám pachatel trestného činu skutečně nahradí škodu. Obzvlášť při stále omílané „rychlosti“ a funkčnosti našeho soudnictví to může být jediná cesta ke spravedlnosti.

Přese všechno, co zde doposud bylo napsáno, vnímá většina informované populace PMS jako organizaci zajišťující obecně prospěšné práce. Tento druh trestu byl v České republice zaveden v roce 1996 a zapadá tím do představy o vybudování společnosti se skutečně funčním systémem trestů. Pro názornost - v roce 1997 bylo odsouzeno k trestu obecně prospěšných prací 1600 občanů, v roce 2001 již 8 835 (trest odnění svobody byl v tomto roce udělen 12 533 lidem).

V okamžiku, kdy si čtenáři přečtou tyto řádky, rozhlédnou se kolem sebe a řeknou si: „Tak kde jsou? Proč tady neuklidí ten čurbes, co mám pod balkónem?“

„Není to tak jednoduché,“ ubezpečila mě opět Petra Špinková. „Při práci s klienty se snažíme hledat kompromis. Řada lidí nechce pracovat na ulici. Nechápeme obecně prospěšné práce jen jako trest, ale především jako šanci našeho klienta resocializovat se a rozumně odčinit svou vinu.“

Strážník českolipské Městské policie pan Antoš považuje obecně prospěšné práce za přínosné: "Kdyby nebylo lidí vykonávajících obecně prospěšné práce, tak je Česká Lípa plná odpadků. Sbírají papírky a likvidují černé skládky. Měsíčně vysbírají 30 kubíků. Problémy máme s tím, že jsou tito pracovníci relativně nespolehliví, domluvíme si s nima něco a oni nepřijdou, dodává Antoš"

V zahraničí jsou úspěšnější
Zahraniční zkušenosti jí dávají za pravdu: 80 - 90 % pachatelů svůj trest skutečně vykoná a riziko recidivy se značně snižuje.

Zkušenosti z Čech
Bohužel ne vše, co funguje například v Holandsku či Spojených státech, kde mají s podobnými službami asi největší zkušenosti, se podařilo s úspěchem implantovat do našich podmínek. Svědčí o tom výpovědi ředitelů některých neziskových organizací, kteří občany odsouzené k OPP zaměstnali. „První člověk byl doporučen přímo probační službou a zkušenost nebyla dobrá,“ tvrdila ředitelka Gymnázia v Mimoni, Emilie Ráčková. „Přišel pán, který vypadal, že chce ihned pracovat, dostal klíč od skladu nářadí, dvacet korun na zhotovení duplikátu a tím jsme ho viděli naposledy. Druhý člověk byl ze skupiny, která pracovala pro Městský úřad v Mimoni, a byli jsme velmi spokojeni. Se třetím člověkem jsem sepisovala smlouvu nedávno, jeho jednání je zatím solidní. Pokud vykoná práce, na nichž jsme se dohodli, bude to pro školu velká pomoc při současných problémech s financováním.“

Podobnou zkušenost popsal i ředitel největší českolipské základní školy Libor Šmejda: „Od roku 2002, kdy naše organizace projevila zájem o zaměstnávání osob při výkonu alternativních forem trestů, byli k nám rozhodnutím přikázáni tři občané. Bylo jim uloženo 400, 300 a 300 hodin obecně prospěšných prací. Praktická zkušenost je zatím negativní - bylo odpracováno 25, 32 a 10 hodin. Dva z nich však během výkonu spáchali další trestný čin, byli nebo jsou ve vyšetřovací vazbě nebo již ve výkonu trestu. Během výkonu OPP rovněž docházelo ke ztrátám respektive drobným krádežím nářadí.“

Přes tyto částečně negativní zkušenosti se snad začíná blýskat na lepší časy. Dochází například k ujasňování kompetencí mezi Probační a mediační službou a obecními úřady. Takto charakterizoval situaci Svatopluk Šádek ze správního oddělení Městského úřadu v České Lípě. „Probační a mediační služba je nám nápomocna při řešení problémů týkajících se zejména nedůsledné docházky odsouzených. Tento problém si PMS řeší sama s Okresním soudem. Spolupráce občas vázne na nejasných kompetencích, pokud jde o místo výkonu trestu. Odsouzení nejčastěji pracují při úklidu města na těch místech, která nejsou pokryta smlouvou Rethmann - Jeřala, zejména při likvidaci černých skládek na území města a v jeho okolí.“

Kanceláře Probační a mediační služby v České Lípě jsou v ulici Jindřicha z Lipé, č. p. 118 - směrem od náměstí na pravé straně, naproti obchodu se zlevněnými hudebninami. Dům je označen pouze nenápadnou cedulkou. I přesto si do něj našlo cestu již 785 klientů (PMS působí v rámci bývalého okresu). K dispozici jim jsou dvě úřednice s vysokoškolským vzděláním a dva asistenti se vzděláním středoškolským.

Pro ty, kteří stále vnímají jako hlavní funkci PMS organizaci úklidu města, uvádím ještě informaci, že momentálně se po okrese pohybuje na dvě stě občanů vykonávajících trest v rozsahu 50 - 400 hodin obecně prospěšných prací.

Nahoru