Vystartujeme z Mimoně, kam nebude nikomu zatěžko se dopravit vlakem, autobusem či stopem. Z mimoňského pseudocentra se vypravíme po silnici vedoucí do Doks. Není sice úplně ideálně frekventovaná, ale pokud se nebojíme zvednout ruku s charakteristicky vzpřímeným palcem a máme trochu štěstí, jistě nás někdo odveze do námi už prozkoumaných Hradčan. Těm, co jsou v Hradčanech poprvé, připomínám, že není možné si nechat ujít návštěvu zoologické zahrady u ranče Osamělá hvězda, koupel v Hradčanském rybníku či nelegální prozkoumání bývalého vojenského letiště. Hotovo? Tak u zastávky autobusu objevme zelenou značku a vyražme po ní západním směrem.
Hned za obcí nás vybídne k výstupu na Havraní skálu nabízející velmi uspokojivý pohled do kraje. Možná tak lépe pochopíme, proč je možné se v následujících hodinách setkat nejen se všude přítomnými srnci, ale i s většími kopytníky, především daňky a jeleny. Okolní lesy jsou nekonečné a my v nich zanedlouho budeme spát.
V okamžiku, kdy po asi dvou hodinách chůze na Jelením vrchu narazíme na rozcestník se žlutou značkou, jsme téměř u nocležiště. Ještě pár metrů po zelené, vydrápat se všude přítomným borůvčím, prosekat se hnědými hřiby a jsme v Psím kostele - částečně uměle upravené pískovcové jeskyni s osmi vchody. Pokud jsme moc nepospíchali, je již večer, takže odložíme batoh a vyšplháme na malou vyhlídku nad jeskyni. Dá se odtud sledovat západ slunce nad Českou Lípou a signál zde má už i Oscar, takže se můžeme pochlubit svými pocity známým.
Ten signál mě osobně zajímá, neboť jsem na toto místo vzal na první „čundr“ svého pětiletého syna, který nějak nezvládl atmosféru a nestrávil čočku ze školní jídelny, což se projevilo skutečností, že pozvracel všechny spacáky a já ho potmě táhl čtyři hodiny k nejbližšímu telefonu. Tak je toto místo odlehlé a takový jsem cvok. Pravda, na zážitky spojené se svým prvním čundrem syn nějak nemůže zapomenout. Stejně tak moje žena a tchýně.
A je noc, svítí svíčka, houká sova, přemýšlíme, jestli se klenba jeskyně nezřítí právě dnes. Máme neobvyklý zážitek, nazval bych ho gotickým, ale nesnažím se přesně vysvětlit proč.
Předpokládám, že jsme se probudili dosti brzo, převalujeme se ve spacáku, chvílemi ještě klimbneme, avšak ptáci neustále zesilují své zvukové projevy a ani liška močící na kraji jeskyně nás nenechává tak úplně klidnými. Takže vyrazíme!
Zelené trase zůstaneme věrni až do cíle. Čeká nás zmenšenina Pravčické brány, cesta podél obory vojenských lesů, kde nevidět daňka mohou jen slepci, a těsně před závěrem v Provodíně fantastický pískovcový Hraniční důl. Zelená končí na vlakové zastávce Jestřebí.
stopem cca 5 km, pěšky - podle úspěšnosti cca 15 - 20 km)
další Tipy na výlet v rubrice Víkend - Tip na výlet