Petra Chocová: Nechci ukončit kariéru z gauče

Verze pro tisk |

Když se atletce Tereze Hrochové podařilo v červnu zaběhnout maratónský limit na letošní olympiádu do Tokia, byl to asi pro většinu atletických fanoušků příjemný šok.

A pro Českou Lípu i obzvlášť velká radost, protože se to jen tak nepodaří, aby náš českolipský okres zastupoval na olympijských hrách nějaký sportovec. Naposledy se to povedlo plavkyni Petře Chocové, která se největšího sportovního svátku zúčastnila před devíti lety v Londýně. „Je to obrovský úspěch a sen většiny sportovců, takže jsem na sebe neskutečně pyšná, že se mi podařilo se na OH probojovat, ale se svým vystoupením spokojená nejsem,“ vzpomíná Petra Chocová, mnohonásobná sportovkyně Českolipska, na svou účast v anglické metropoli.

Základní otázka. Už jste ukončila vrcholovou kariéru?

Neukončila. Myslela jsem si, že se budu moct vrátit brzy po porodu, ale nikdo nemohl očekávat, že porodím předčasně a starost o malou bude mnohem větší, než jsem si představovala. Taky mám trochu problém s hlídáním, protože manžel začne (doufám) „fungovat“, až malá začne být pořádný parťák, takže jsem se doteď moc do bazénu nedostala. Přesto jsem ale byla letos 6. na MČR, což považuji za veliký úspěch a těším se na zimní sezónu. Ukončit kariéru z gauče umí kde kdo. Já se chci rozloučit nějakým výkonem, se kterým budu spokojená. Kdy to bude? Kdo ví. (úsměv)

Měla jste případně i po narození vaší dcery ještě myšlenky na Olympiádu v Tokiu?

Musím přiznat, že před narozením dcerky určitě ano, protože má výkonnost po dlouhé době šla opět nahoru. Očekávala jsem velmi dobrý výsledek na MS 2019, ale skočilo mi do toho „nečekaně“ těhotenství. Po narození dcerky už samozřejmě ne. Starost a péče o ni nebyla jednoduchá (díky předčasnému porodu) a přeci jen je to mé první mimčo, tak jsem byla ze začátku u všeho opatrná a nějaká olympiáda pro mě byla v tu chvíli úplně bezvýznamná.

Od vaší účasti na OH v Londýně uběhlo devět let. Co se vám především vybaví při vzpomínce na tento největší sportovní svátek světa?

Zklamání. Je to obrovský úspěch a sen většiny sportovců, takže jsem na sebe neskutečně pyšná, že se mi podařilo se na OH probojovat, ale se svým vystoupením spokojená nejsem. Byla jsem hodně svázaná nervozitou, přestože už bych v tu dobu mohla být brána jako ostřílený sportovec. Dál si vybavuji, že jsme měli z pokoje výhled na balkon Usaina Bolta a hrozně se mi tam líbila ta obrovská jídelna s velkým výběrem jídla.

Vy jste ale byla blízko i k účasti i na předešlých olympiádách, ale i té následující v Riu. Když to vezmete postupně, jak málo chybělo se na ně dostat?

V roce 2004 mi chybělo necelých 0,2s. Limit jsem měla zaplavaný rok nebo 2 před nominací a při udělování divokých karet plaveckým svazem jsem šanci bohužel nedostala. V roce 2008 jsem splnila limit B a reprezentační trenérka mě na OH odmítla vyslat. Přestože jsme bojovali s taťkou za mou účast i na olympijském výboru, kde nám řekli, že chtějí každého sportovce na OH a za ně mám 99% jasné ano, to nejhlavnější 1% má ale repre trenér, který řekl, že mě tam nepustí, zůstala jsem doma. OH 2012 jsem si to konečně vybojovala s jistotou hned na začátku nominačního období a do Ria mi chyběla k limitu pouhá 0,1s a po doplňování do rozplaveb jsem nakonec skončila úplně první pod čarou. Byla ještě možnost, aby mě tam repre trenér dosadil do polohové štafety, ale pro něj rozdíl přesně rovná 0,1s mezi námi prsařkami v tu chvíli byl asi obrovský nebo kdo ví co tam bylo a nevzal mě tam. Dodnes to nemůžu pochopit a hodně mě to u něj v tu chvíli zamrzelo, protože jsem ho brala dlouhá léta jako velmi blízkého člověka, který mi na reprezentačních akcích, kde jsem neměla taťku jako juniorka psychicky pomáhal, ale především a hlavně také proto, protože druhá prsařka měla účast jistou i bez té štafety.

Kdybyste měla udělat žebříček vašich největších úspěchů, jak by vypadal?

Pokud beru jen ty sportovní, tak je to můj první titul Mistryně Evropy a následně zopakování titulu Mistryně Evropy v zimní sezóně, protože se ještě žádnému českému plavci nepodařilo vítězství zopakovat. Na třetí příčku řadím účast na OH a dál druhé místo na Světové univerziádě, protože ty závody jsem měla strašně ráda.

A žebříček největších zklamání?

Největší zklamání pro mě bylo finále na MS 2013, kdy mi spadly po startu brejličky a mě to tak rozhodilo, že jsem udělala školáckou chybu a byla diskvalifikovaná. V životě se mi to nestalo a moje hlava na to nebyla připravená. Dál bych zařadila nepostup do semifinále na OH a všechny další OH, kam se mi nepovedlo se přímo probojovat.

Jak byste zhodnotila vystoupení našeho plaveckého týmu na OH v Tokiu?

V Tokiu jednoznačně excelovala Bára Seemanová, která potvrdila po jejím velmi úspěšném ME, že patří mezi světovou špičku. Dál se mi moc líbilo vystoupení Kristýny Horské, která se za poslední dobu hodně zlepšila a výkonnost ji jde stále nahoru, což potvrdila i na OH. Za to jsem moc ráda, protože měla splněno i do Ria, ale jako třetí v pořadí bohužel nedostala šanci startovat. Neříkám, že ostatní výkony byly špatné, ale tyhle dvě holky bych ráda vyzdvihla.

A jak se daří PK Česká Lípa? Které naděje byste vyzdvihla?

Nechci nyní moc hodnotit, vše se teprve ukáže. Hodně nám kartami zamíchala kovidová situace, kdy jsme jako jediný sport měli úplně zavřené sportoviště prakticky po celou dobu a nemohli jsme tedy vůbec trénovat. Plavání a pocit pro vodu se bohužel nedá ničím nahradit. Někteří plavci skončili, hodně nám jich bohužel odchází za školou do větších měst. Nyní má taťka velmi šikovné mladé ročníky, pro které ale bylo bohužel letos zrušené MČR nebo jejich nejvyšší soutěže, tak se ani nemohli s nikým porovnat. Uvidíme tedy, až se situace uklidní a budou do toho zase moct všichni pořádně šlápnout, co kdo předvede.

Fotografie jsou z archivu Petry Chocové. 

alt
alt
Nahoru