30/2014

Jakou atmosféru měl koncert festivalu Lípa Musica v Německu? Je Lubomír Mery zavrženíhodný člověk? Kdo mě to citujete? Příští týden do Stráže či na novou Nellis.

Jak jsem psal minulý týden, zajel jsem se podívat do Waltersdorfu, abych poznal atmosféru festivalu Lípa Musica v Německu.

Byl to neskutečně silný prožitek. A jiný než v Čechách. Zatímco kostely na naší straně hranice jsou poničené, pomalu rekonstruované, jakoby bez života, ten německý byl zabydlený. K tomuto pocitu přispívalo i vytápění, takže posluchač nemusel mít na sobě šest vrstev, dvoje ponožky a pod kalhotami kamaše. Všude květiny a další výzdoba, připravené texty pro další mši. Na úvod všechny přivítal mladý a ve Waltersdorfu nový kněz, který překvapil potřebou předstoupit před obecenstvo i na závěr, odcitovat Martina Luthera (Kdo zpívá, dvakrát se modlí) a vyzval všechny k odříkání otčenáše. Češi si možná řekli: ten je ale vlezlej, Němci však poslechli a dodali celému představení další rozměr.

Kromě kněze promluvili ještě starosta, který připomněl spolupráci s Novým Borem (jeho starosta byl rovněž přítomen), a Martin Prokeš, ředitel festivalu.

Zemlinského kvarteto představilo s bravurou sobě vlastní trojlístek nejslavnějších českých autorů. Šíleného Janáčka, národního Smetanu i amerikanizovaného Dvořáka. Člověku se chtělo skoro dmout pýchou, ale pak si uvědomil, které skladatele dali světu Němci...

Nejvíc jsem se těšil na Dvořáka, na místě mě nejvíce bavil Smetana, ale doma jsem si už dvakrát přehrával Kreutzerovu sonátu od Janáčka. Na této stránce si ji můžete poslechnout přímo od Zemlinského kvarteta (kousek, úplně dole - zde) anebo jsem vám ji našel na youtube od kvarteta Janáčkova. Hlavně finále, to je prostě bigbít jako stehno.

Došlo i na přídavky – Smetanova polka a ještě jeden kousek od Suka.

Samotný Waltersdorf doslova kvete a občas už i září herrnhutskými hvězdami: hrázděné domy, hotel Císařská pošta, náhon mlýna, výchozí místa pro cesty do Žitavských hor, muzeum atd. Obrovský kontrast při příjezdu z Varnsdorfu, kde odbočujete u opuštěné továrny s vymlácenými okny (u které stála vyžilá prostitutka), a pak pokračujete přes sídliště, u něhož skupina cikánů zrovna demontovala starého žigula.

Volby už jsou za týden. A trochu se přitvrzují. Černé výlepy jsou jen slabým odvarem proti letákům, které se objevily v některých schránkách, často vložené do magazínu Lípa. V letáku jsem dokonce citován, takže se ani nedivím, že už se mě i ve škole ptali, jestli s tím mám něco společného. Důrazně se od této aktivity distancuji. Myslím, že obsah ani nekoresponduje s mým názorem, který je tu poměrně znám. Navíc taková akce musela stát peníze a ty já bych nebyl ochoten investovat.

Mně se do schránky kromě různých letáků dostal i zajímavý spis. Jde o profesní složku Lubomíra Merryho, šéfa naší městské policie. Samozřejmě se dají snadno zneužít fráze typu: "Soudruh Mery je členem KSČ a členem ČSTV. V KSČ zastává funkci člena výboru ZO KSČ a je zástupcem vedoucího stranické skupiny ... Má dobrý přehled o vnitrostátní i mezinárodní politické situaci, umí si na ni vytvořit svůj vlastní názor, který není v rozporu s učením marxismu - leninismu."

Je to hnusné čtení, ale podobným způsobem by šly ztrapňovat desetitisíce učitelů, úředníků, vojáků i dělníků. Nepřesvědčil mě ani zápis v Cibulkových seznamech, není tam totiž jako agent nebo důvěrník, nýbrž jako člen protiteroristické správy. Podstatné je pro mě spíš to, že městská policie v očích řady Českolipanů nefunguje tak, jak si představovali. A jelikož si ji platí, mají nárok být s její činností nespokojení. Strážníci stále nejsou vidět v místech, kde lidé bydlí, tj. na sídlištích. Neřeší situace, které občany skutečně pálí. Špatně parkující auto mi vadí většinou jen kvůli aroganci jeho majitele, ale hluk, bordel, psí výkaly, podnapilí nezletilci, to jsou věci, se kterými se setkáváme skoro denně a které obtěžují jak komáři. A Lubomír Mery se tváří, jako že je mu to u zadku. Podle spisu to byl všehoschopný kariérista, nic víc, nic méně.

Mám v rezervě ještě další témata, ale ušetřím si je na jindy. A co se nabízí v nejbližších dnech za kulturu? Já za chvíli stihnu Benefici 2014 - představení zákupského Havlíčka. Jirásek, Gogol, Moliere i Václav Havel, vše na jednom jevišti. Na zajímavé divadlo to vypadá i ve středu v Novém Boru - Ostře sledované vlaky v podání mladoboleslavského souboru. Do kin vstupuje další film Alice Nellis natočený podle románu Michala Viewegha - Andělé všedního dne (mimochodem minulou neděli běžel v televizi povedený díl série Nevinné lži, který také napsala a režírovala Nellis - tady si ho můžete přehrát). Já si rozhodně nenechám ujít koncert Lípy Musiky ve Stráži pod Ralskem - i když kvůli němu budu muset na chvíli přerušit zpravodajství z voleb.