Už je to tu zase, výročí Sametové revoluce. Každá generace to má jinak. Já nemám potřebu slavit 28. říjen a už vůbec ne 8. květen. Už třeba proto, že první třetinu života mi byl říjnový svátek předkládán především jako Den znárodnění. Konec Druhé světové války jsem stejně dlouhou dobu slavil 9. května a ne osmého.
K 17. listopadu mám jiný vztah. Byť jsem zrovna 17. listopadu v roce 1989 ležel doma nemocný a o událostech jsem se dozvídal až od spolužáků. Už v neděli jsem se však s naivitou mládí do revoluce zapojil. Byl jsem v prvním ročníku na vejšce.
Pokusil jsem se do dnešního žebříčku vtěsnat nejsilnější zážitky z těch několika dnů studentské stávky, která se táhla několik měsíců a změnila mi život, vždyť jsem se během revoluce dal mimo jiné dohromady se svou ženou.
1. Úterý 21. listopadu – jeli jsme se spolužačkou Pavlou Pipkovou z Nového Boru do Prahy, abychom načichli atmosféru, protože v Ústí to žilo jen ve škole a divadle. Ve vlaku nás ještě někdo upozornil, že si máme sundat trikolóry, aby nás nesebrali hned na nádraží. Dojeli jsme metrem na Václavák. Byl to šok. Všude polepené zdi, a když jsme pod koněm vylezli, hučelo to jako v úle. Z nějakého okna mluvil herec Hanzlík. Pak dole mluvil Havel, následně zpívala Kubišová Modlitbu pro Martu, kterou jsem miloval od puberty. Stáli jsme na lavičce, zpívali s ní a asi i slzy nám tekly. Bylo to neskutečně emotivní. Taky si pamatuji, jak mi přeběhl mráz po zádech, když po magistrále přejeli policejní obrněné transportéry s radlicemi.
2. Středa 22. listopadu – konečně demonstrace i v Ústí. Přivezli jsme z Prahy všechna ta hesla a teď se nesla Ústím. Kromě herců z Činoheráku se k nám přidali studenti středních škol a spousta kolemjdoucích. Šel jsem s Jirkou Černým, co dnes učí na ZUŠce výtvarku. V kultůráku zrovna zasedali komunisti a my si nakonec dovolili průvod stočit i do této ulice.
3. První setkání v tělocvičně fakulty, kde se u řečnického pultu střídali ti, co zažili Národní třídu naživo, a učitelé, kteří se nás z části pokoušeli přesvědčit, abychom do stávky nevstupovali. Někteří studenti byli značně radikální, jiní zase apelovali na spojenectví se Sovětským svazem a naše povinnosti se učit. Samozřejmě jiné zájmy sledovali studenti výtvarné výchovy či chemie a jiné budoucí učitelé občanky či ruštiny. Podobné to bylo u učitelů. Nakonec se jasně rozhodlo, že stávka bude, a volili se po katedrách zástupci do stávkového výboru. Za nás v něm byl dnešní školní inspektor Jirka Machačný.
4. Jako největší revolucionáři jsme si připadali po nocích, když jsme tiskli letáky. Sebrali nám kopírky, psali jsme ze začátku vše ručně anebo na psacích strojích, se kterým jsem uměl docela slušně zacházet. Ani nevím, kolik se dělalo kopií naráz. Určitě jsem pár nocí nespal a dnů také ne. Letáky jsem i roznášel, s nějakým Majklem z Turnova. V jedné z fabrik na nás vystartovali milicionáři, vím, že jsme se tenkrát rozdělili a já pak volal na stávkový výbor, aby zkontrolovali, jestli někde neskončil špatně.
5. Koncert Karla Kryla – samozřejmě jsme ho všichni znali, ale byl to takový duch známý ze starých desek a pak z rušeného vysílání Svobodné Evropy. A najednou byl v Ústí, pár hodin poté, co přejel německou hranici, a zpíval Píseň Neznámého vojína.
Vím, že dnes je doba, kdy se kritizuje úplně všechno. Lidé s láskou vzpomínají na normalizační klid. Zapomínají na tu buzeraci, na to věčný slídění, na traktoristy ve funkcích, na ponižování při odvodech, na mezery v knihovnách, na dráty na hranicích. I my si říkali už po několika měsících, že nám tu revoluci někdo ukradl. Přesto bych neměnil. A je fakt, že každá generace by si měla nějaký dějový zlom prožít. Moje babička celý život vzpomínala na své nasazení v Berlíně, na útěk a schovávání v komůrce za skříní. Táta při každé příležitosti připomene osmašedesátý. Já mám svůj devětaosmdesátý.
V anketě se můžete vyjádřit k Sametové revoluci. Nějaké své storky můžete přidat do diskuse.
Komentáře
Re: Žebříček 84 – Nejsilnější vzpomínky na listopad 89
14. Listopad 2015 - 10:19 | hlodavec
Vzpomínání nebude. Jednak tento režim nenávidím a jednak aktuální situace ve Francii, která se ocitla na pokraji války je mnohem, mnohem důležitější než uprděné čecháčkovské....
NahoruRe: Žebříček 84 – Nejsilnější vzpomínky na listopad 89
14. Listopad 2015 - 12:47 | Jan Tichý
Prase nezklamalo. Zatím jsem jen hlasoval, ale určitě se sem vrátím.
NahoruRe: Žebříček 84 – Nejsilnější vzpomínky na listopad 89
14. Listopad 2015 - 14:28 | hlodavec
Děkuji...
NahoruRe: Žebříček 84 – Nejsilnější vzpomínky na listopad 89
14. Listopad 2015 - 20:39 | hlodavec
...jinak...mé srdce a myšlenky jsou ve Francii.
NahoruRe: Žebříček 84 – Nejsilnější vzpomínky na listopad 89
17. Listopad 2015 - 11:06 | F. Chot
Dobré sváteční dopoledne, pane Bárto!
Nějak se v českolipských "luzích a hájích" debata okolo 17. listopadu 1989 nerozjíždí, nebo jen velmi neochotně ... No, ale jak hodnotím situaci mezi mírně otřesenými sluníčkáři, tak po dnešních akcích v matičce Praze se snad rozjede diskuse i zde. A skutečné oběti, ze 17. listopadu 1939, a následná skutečná tragédie českého národa - teď mám na mysli konkrétně uzavření vysokých škol, nikoliv obecně celou dobu nacistické okupace - rovněž bude vzpomenuta.
Ale abych se přidržel Vašeho zadání, Vašeho článku: dovolím si mírně nesouhlasit už s úvodním tvrzením ohledně 28. října. Já si naopak pamatuji, že ve druhé polovině 80. let se už oficiálně a veřejně připomínal význam vzniku samostatného státu, nejen Den znárodnění. On byl vůbec jistý pohyb, jisté změny, vidět. Vesele se propagovaly ekonomické pronájmy provozoven, povolovaly se živnosti ...
A 17. listopadu 1989 jsem byl v Praze :-) Jeli jsme s manželkou k jejím rodičům autobusem, auto bylo v servisu. Z Florence do Dejvic pak, jak jinak, metrem. Nikdy nezapomenu na hlášení ve voze: Na stanicích metra Muzeum a Můstek z bezpečnostních důvodů výstup zakázán! Jsem si říkal, třeba nějaká porucha, nebo dokonce požár. No a vidíte co to bylo ... A v Dejvicích - nic, žádná revoluce, žádný převrat. Jen jsem se s "pantátou" nepohodl kvůli přestavbě a osobě Miloše Jakeše - dnes se musím oběma omluvit ...
Ono ani v České Lípě přes víkend nic moc nedělo - snad až od pondělního večera se u morového sloupu na náměstí objevovaly první skupinky diskutujících, namátkou: pedagog Z. Pokorný, dětský psycholog a ekologický aktivista M. Hudec, předseda ZO KSČ na UK v Zahrádkách V. Klapka, pracovníci ONV P. Veltrubský a J. Kočí, několik místních amatérských umělců ...
Pak se najednou objevili studenti, snad z Prahy. Byla, vzhledem k počasí v kině, diskuse - kino bylo plné, v prostoru před plátnem seděli zhruba titíž lidé. Už se přidávali i další, do té doby kovaní, členové KSČ - ostatně J. Kočí situaci velmi dobře vystihl ještě v jedné diskusi na náměstí: "Každý bude jednou hodnocen podle toho, jak včas se přidal ...". A přidat se vskutku nebylo těžké, jednou jsem se chtěl na cosi protagonistů OF zeptat, a moje objevení se bylo hned bráno jako "vstup", jako přihlášení se.
No, doba byla skutečně zvláštní, elektrizující - bylo jasné, že dějiny jsou v pohybu.
A už snad jen k závěru Vašeho článku, pane Bárto. Dovolím si Vás upozornit, že traktoristé jsou normální, pracující lidé. Tato Vaše velmi zjednodušující elitářská poznámka mi trochu připomíná jednoho "chytráka", který se mi posmíval, že jsem pracoval 5 let v továrně, na směny - nerad bych Vás řadil na jeho úroveň. A vidíte, to je ta ironie: po drátech na hranicích se dnes bohužel opět dost často volá - byly by účinnější, než nabarvit si na FB profilovou fotku francouzskou trikolórou ...
Ještě jednou přeji hezký, byť deštivý sváteční den
František Chot
NahoruRe: Žebříček 84 – Nejsilnější vzpomínky na listopad 89
17. Listopad 2015 - 23:28 | barta
Traktoristu jsem použil zkrátka proto, že ten u nás dělal předsedu OV KSČ a byl to opravdu trouba. Jinak já byl v roce 1988 popelář, můj otec svářeč a matka půl života proklečela na kolenou coby lesní dělnice, takže podezírat mě z opovrhování dělnickou třídou může opravdu jen nějaký celoživotní aparátčík :).
NahoruRe: Žebříček 84 – Nejsilnější vzpomínky na listopad 89
18. Listopad 2015 - 8:20 | F. Chot
To jsem rád, že se shodneme, pane Bárto - však píšu, že jde o zkratku. Taky jsem rád, že nejsme ani jeden celoživotní aparátčík :-)
NahoruRe: Žebříček 84 – Nejsilnější vzpomínky na listopad 89
17. Listopad 2015 - 11:50 | Radosta
Také mě tehdy překvapilo angažmá přes noc prozřevších komunistů a do té doby angažovaných pracovníků z aparátu ONV. Ale věděli co dělají, trafiky přišli, nějaká ta ředitelská funkce, vlivné místo,výhodné nakoupení nemovitostí. Na fangličkaření byli zvyklí, davové přidávání francouzské trikolory na profilové obrázky na facebooku namísto tichého a neveřejného vyjádření soustrasti pozůstalým po mrtvých je jejich potřebou se zviditelnit a ukázat ten správný postoj ve společnosti. Nic nového.
NahoruRe: Žebříček 84 – Nejsilnější vzpomínky na listopad 89
17. Listopad 2015 - 20:43 | petrvel
Protože jsem byl panem Chotem v příspěvcích spolu s mými známými zmíněn, zkusím trochu poopravit tam uvedené informace. OF v České Lípě jsme zakládali ve čtyřech lidech dne 23.11.1989 . Ta pondělní diskuze v kině, o které píše pan Chot byla 27.11.1989. Tehdy už bylo v činnosti provizorní koordinační centrum OF u nás v přízemí.
A ještě k panu Alanovi a těm angažovaným pracovníkům z ONV. Já jsem tehdy pracoval na ONV proto, že jsem se vyznal ve výpočetní technice, to tehdy ještě nebylo běžné jako dnes a míst pro IT pracovníky také tolik nebylo. A je také značný rozdíl mezi tím být zaměstnán na ONV a být v aparátu. Jirka Kočí na ONV tehdy nepracoval a ani nikdo jiný z ONV tenkrát mezi námi nebyl. "Angažovaný" jsem asi také moc nebyl, neboť dvě svá předchozí místa jsem předtím opustil krátce po tom, co jsem odmítl vstup do KSČ.... Tehdy též ještě zdaleka nebylo jasné jak bude vše pokračovat a my jsme věděli, že pokud to nedopadne v Praze dobře, budeme přinejmenším bez místa. Docela dobře si pamatuji na komunistické shromáždění na náměstí, kde mi soudruzi pod okny bytu megafonem vyřvávali "že až se s těmi studenty a herci vypořádají, tak se pro toho Veltrubského nějaká ta lucerna taky najde".
Časy se ale měnily opravdu rychle, nicméně doba zahazování rudých knížek přišla až trochu později. Z mnoha soudruhů se pak, hlavně po rozpadu OF, stali antikomunisté div ne od prenatálního věku. To je smutná pravda, ale ne moc překvapující, historických paralel by se našlo dost.
NahoruRe: Žebříček 84 – Nejsilnější vzpomínky na listopad 89
18. Listopad 2015 - 8:30 | F. Chot
Dobré ráno, pane Veltrubský
Děkuji velmi za zapojení se do diskuse a především za upřesnění běhu událostí od někoho, kdo byl v jejich středu - jako Vy. Právě včera totiž při diskusi navečer jeden známý tvrdil, že studenti přijeli do CL hned o prvním víkendu a pod. Přeci jen čtvrt století je značná doba.
Rozhodně musím potvrdit Vaše slova o IT, o počítačích - ještě mám v (a tentokrát docela živé) paměti Váš Sinclair (?), na který jsem koukal opravdu nechápavě - co to dokáže.
Ještě jednou díky
F. Chot
NahoruRe: Žebříček 84 – Nejsilnější vzpomínky na listopad 89
18. Listopad 2015 - 19:26 | petrvel
Sinclair ZX Spectrum, můj první domácí počítač. Jak říkal páně Werichův Čochtan: "Ještě ho mám shcovaný"
Nahoru:-)
Re: Žebříček 84 – Nejsilnější vzpomínky na listopad 89
18. Listopad 2015 - 1:06 | jarda
Souhlasím s P. Veltrubským a doplním, že jeho pravou rukou byl tehdy Valis, o kterém pan Bárta píše v seriálu Underground. Do OF jsem byl vyslán ze Žandova, kde v den generální stávky vlály čs. vlajky pouze na našem domě na náměstí a u sousedky Elišky.
NahoruRe: Žebříček 84 – Nejsilnější vzpomínky na listopad 89
18. Listopad 2015 - 19:11 | L enka
Nesouhlasím s bodem č.3, studovala jsem občanku a neměla jsem v tělocvičně fakulty žádné prosovětské výstupy...ani nikdo z mých spolužáků z kruhu. Pamatuji si s tímto názorem jednoho o rok staršího tělocvikáře, který byl opravdu zapáleným komunistou. Navíc Jirka Černý, stejně tak jako jiní výtvarkáři, musel mít jako druhý obor občanku nebo ruštinu, tehdy to jinak nešlo. Nerada bych byla zařazena do nějaké skupinky, ve které jsem nebyla, vzhledem k tomu, že s dětmi ve škole o událostech diskutuji a vyprávím, jak jsem roznášela letáky a placky Občanského fóra a vystupovala na českolipském náměstí s poselstvím. Budou si o mně myslet, že stejně jako náš prezident tvrdím, že jsem někde byla a přitom bylo všechno jinak? Mimochodem...Kolik učitelů dnes ve škole věnovalo svou hodinu vzpomínce na 17. listopad a vysvětlovalo význam tohoto svátku? Já jo. Dala bych si pozor na nějaké selektování. Myslím si, že ani všichni ruštináři nešli studovat ruštinu kvůli sovětskému bratrství. Naopak se nějaký komunista mohl najít i mezi chemikáři.
NahoruRe: Žebříček 84 – Nejsilnější vzpomínky na listopad 89
18. Listopad 2015 - 19:48 | barta
Ahoj, nechtěl jsem se tě dotknout, Lenko. Bylo to myšleno obecně, ty zájmy tam zkrátka byly, část lidí šla pak studovat k nám na katedru biologie a museli si protáhnout studium, nebylo to o světonázoru, ale o nutnosti studovat déle. Vystupujících, kteří byli proti, bylo určitě víc. Tělocvikáři byli kapitolou samou o sobě, určitě myslíme i na toho, co nás kontroloval na kolejích a trhal klukům naušnice z uší, aby pochopili, že takto socialistický učitel vypadat nemůže. A pak hoooodně otočil. Nepamatuji si, že by na katedře chemie byl někdo komunistou, ani mezi učiteli. Ale jsou to vzpomínky 26 let staré ... možná některý mladý asistent, ale třeba profesor Novobilský, porevoluční rektor, straník nebyl, spíše naopak, byl kapacitou v oboru, pracoval v USA i SRN.
NahoruRe: Žebříček 84 – Nejsilnější vzpomínky na listopad 89
18. Listopad 2015 - 20:13 | L enka
Psala jsem, že by se mohl najít, ne že byl. Mířila jsem tím na to zařazování do skupin. U nás v kruhu například nebyl ani jeden člověk v KSČ. Samozřejmě se mě to dotklo, když si tvůj článek přečte některý z našich studentů, tak mě samozřejmě okamžitě zařadí. Třeba mi to neřeknou do očí, ale mohou si myslet své. A to jsem dnes fakt celou hodinu věnovala událostem 17. listopadu a použila i své vzpomínky. Budou si myslet, že jsem jim lhala? Mimochodem, moc dobře si pamatuji také tehdejšího člena OV SSM, kterého jsem navštívila v rámci výjezdu do České Lípy a který mě tenkrát celý upocený a nervózní opatrně vyhodil.... Teď se má docela dobře a komunistou zůstal...
NahoruRe: Žebříček 84 – Nejsilnější vzpomínky na listopad 89
18. Listopad 2015 - 20:54 | barta
Většina studentů tě považuje za mladou a nenapadlo by je, že si pamatuješ takovou historii. To zlehčuju, ale stejně jako já zobecnil ty skupiny, ty zobecňuješ, že si tě "studenti okamžitě zařadí". Nezařadí.
Nahoru