Václav Klapka: Lákáme diváky na výborně napsaný humor

S režisérem Divadelního klubu Jirásek Vaškem Klapkou jsem se poprvé setkal v lednu letošního roku, kdy se začínala zkoušet hra Tři muži ve člunu a pes, která bude mít 6. října premiéru.

Hra je nastudována podle anglického humoristického románu Jerome Klapky Jeromeho resp. podle divadelní úpravy dalšího ze členů souboru Františka Zborníka. Nemůžu se dočkat. Nejenže je to má první role s tímto souborem, který má za sebou věhlasnou minulost a stále kvalitní přítomnost (historie zde), ale zároveň si zahraji se členy, kteří jsou souboru věrni od konce 70. let, kdy se začínala rodit jeho zatím nejslavnější éra. S Vaškem jsem se sešel dva dny po celovíkendovém zkoušení, abych dostal odpovědi na otázky, které jsem možná i někdy pochytil. 

Co vedlo soubor k inscenaci Tří mužů ve člunu?

Vedl mě k tomu Zborník. (smích)

Ten ti striktně řekl: „Tuhle budeš režírovat, Václave!” (smích)

Ne, to by samozřejmě neudělal. (smích) Měli jsme se souborem po Čechovových aktovkách několik let pauzu. Probírali jsme co a jak. Franta nesměle přišel s nápadem, že bychom mohli zinscenovat jeho Tři muže, které předtím dělal pro Divadlo ABC. Já J. Klapku miluju a znám Frantův rukopis. Logicky jsme k tomu dospěli. 

Když se tě František Zborník před několika lety v rozhovoru pro časopis Amatérská scéna zeptal na tvůj divadelní sen, odpověděl jsi, že si chceš ještě se svými letitými kamarády zahrát něco příjemného. To už jste tušili o Mužích? Hezky to do sebe zapadá.

Ne, netušili. No a jestli to zapadlo? Teoreticky ano, prakticky je to půl na půl. (smích) Větší díl hry je totiž postaven na mladých hercích, nikoli na nás starých. Aby si čtenáři nemysleli, že jsme připravili hru se skuhrajícími staříky na lavičce.

Jak vidí režisér Václav Klapka vlastní Tři muže ve člunu?

Jako klasickou anglickou komedii s klasickým anglickým humorem, avšak rozšířenou o Frantovu sebereflexi starých pánů. Ti si jsou vědomi, že mládí není věčné a mladistvou zábavu není možno opakovat do nekonečna. Na druhou stranu ale nemá cenu truchlit. Dělat si legraci je dar. Lákáme diváky na Klapkův výborně napsaný humor a doufám, že od nás alespoň trochu slušně předvedený.

Já v té hře cítím i dost silný prvek grotesky. 

Řekl bych, že to je můj rukopis. Já neumím udělat konverzačku v tom pravém slova smyslu. Mám mnohem raději groteskno a až improvizované herectví, jak dělá brácha (Ladislav Klapka, taktéž dlouholetý člen souboru, pozn. red.). Mně se to líbí. V tom je výpověď herců, člověk do té postavy dává i kus sebe. Není tam jen za nějakou figuru.

Obecně dáváš hercům dost velký prostor během zkoušek. Vstřebáváš jejich vlastní nápady a režijní připomínky. Nebojíš se, že ti tu hru dostanou jinam, než původně zamýšlíš? Že se ti pak celá hra rozuteče pod rukama?

Je velice pravděpodobné, že se to může stát. Tu záruku, že se to nesta lo, ti dají až diváci. U komedie nikdy nevíš. U nějaké „velké klády” jako je Hamlet nebo když jsem dělal naposledy Quichota, tam si to člověk myšlenkově hlídá, aby se mu to nerozpadlo. U komedie je to jiné. Tobě se to, co tam herec předvádí, může zdát pitomé, ale v komedii nejde o myšlenku. Být komik je dar, a to neovlivníš jakoukoli úvahou.

Jak jsi sám uvedl, oproti posledním hrám DK Jirásek došlo k silnému omlazení souboru. Čtyři noví členové souboru jsou ve věku kolem 26 let. Hrál i tento fakt, zapojení mladších ročníků, důležitou roli při výběru hry?

Určitě. Myslím si, že by se měla převzít v České Lípě pomalu ale jistě štafeta. Historie souboru tu je a byla by škoda, kdyby to vymřelo na úbytě. Očekávám, že se někdo najde, odtrhne se od Klapkova vedení a bude si to chtít dělat po svém. Nejlépe ale pod hlavičkou DK Jirásek. Jsem si samozřejmě vědom, že DK Jirásek je pro mladé publikum totálně nevhodné jméno. Avšak ve vnitrozemí normálně fungují stopadesátileté soubory, jmenují se například J. K. Tyl, dělají modernu a nikomu to nevadí. Takže proto by mě mrzelo, kdyby to tu zaniklo. Jak to říká Shakespeare? Co mi je po jméně? Ať by se růže jmenovala jakkoli, po růžích bude vonět vždycky. Jde o to, aby se v souboru dělalo dobré divadlo.

Už máš v hlavě, co po Třech mužích?

V měsíc premiéry? (smích) V hlavě nemám nic jiného než Tři muže. Možná tam mám akorát, jestli se nestane nejhorší věc, která se může stát. Začneš hrát komedii a je dvacet minut ticho. (smích) To je šílený. Ale je pravda, že už mám jeden takový nápad. Ale to bude záviset na vás mladých, jestli to budete chtít hrát. K tomu ale až jindy. 

Dobře, budoucnost necháme. Kdy se ti naposled stalo, že publikum nereagovalo?

Nikdy se s tím nesetkala žádná naše hra obecně. Komedie byly obvykle přijaty dobře. Ale u jednotlivých her, při nichž se lidi obvykle válejí smíchy, existují reprízi, kdy to ticho bylo. Prostě se stalo, že se s publikem nesejdeš. Když je to dvacátá repríza, je možné přičíst důvod únavě souboru. Když by se to ovšem stalo při premiéře, tak by to byl průšvih. (smích)

Tímto rozhovor neskončil. Zajímalo mě ještě spousty věcí. Ale to až jindy. Až po premiéře.  

Jarome Klapka Jerome - František Zborník: Tři muži ve člunu a pes - Divadelní klub Jirásek | Jiráskovo divadlo | 6. 10. 2012 | 19:30 | rezervace vstupenek zde | www.dkjirasek.eu